Syndrom vyhoření: Všimněte si příznaků dřív, než bude pozdě

Únava, nespavost, zapomínání, závratě, bolesti hlavy, ale také zlost, podrážděnost, cynismus a psychické i fyzické odloučení od okolí. Tak vypadá syndrom vyhoření, o kterém se sice čím dál častěji mluví, ale jen část lidí, kteří na sobě pozorují tyto příznaky, vyhledá odbornou pomoc, mimo jiné kvůli stigmatizaci duševních onemocnění. Potíže se snaží radši takzvaně přechodit. Jenže syndrom vyhoření často přeroste v těžkou depresi, a to může skončit tragicky. Riziku vyhoření nahrává i digitalizace. Váš nadřízený vám může napsat nebo zavolat kdykoliv, kdy si vzpomene. Situaci nahrála i pandemie, kdy se syndrom vyhoření velmi výrazně dotkl žen, které byly nuceny zastávat roli zaměstnance, učitelky a pečovatelky zároveň. A to všechno v jeden den.

Obsah článku: 

  1. Vyhořet můžou všichni. Nejen lékaři a učitelé
  2. Jednou zastavíte na nule a není co tankovat
  3. Jste zaměstnavatel a nenasloucháte? Zaplatíte za to 
  4. Otevřená komunikace je základ 
  5. Jak nevyhořet? 
 

Vyhořet můžou všichni. Nejen lékaři a učitelé

Ohroženi jsou lidé v pomáhajících profesích (je to nemoc zdravotníků, učitelů, vychovatelů, záchranářů), ale také ti, kteří jsou vystaveni monotónní a ubíjející práci. „Opomíjenou skupinou jsou také HR pracovníci, kteří se starají o lidi o kolo, ale péče směrem k nim se jim často nedostává,“ doplňuje Andrea Kráslová, HR, kariérová poradkyně a vedoucí NEWTON Careers na NEWTONu. Nezřídka končí syndrom vyhoření kolapsem a až roční pracovní neschopností. Návrat do pracovního procesu je pak podřízen nutné sebepéči zaměstnance, kterou může být zaměstnavatel zaskočen. Jak pak vypadá člověk, který už prostě dál nemůže? 

 

„Vracel jsem se domů se strachem, že nic není perfektně hotovo, nic nemá cenu. Nebyl rozdíl, zda jsem se probouzel po 5 nebo 9 hodinách spánku, protože jsem se cítil pořád unavený a vysátý. Vrcholem bylo, když jsem jednoho dne vůbec nemohl usnout, protože mi bušilo srdce jak po maratonu, bolela mě hruď, potil jsem se, brečel a připadal si, že propadám hlouběji a hlouběji, ať šlapu vodu sebevíc,“  vypráví Martin, kterého postihlo vyhoření, když se snažil skloubit závěrečný rok studia s prací v marketingové agentuře. Pokud znáte někoho, kdo toto prodělal, v horizontu několika měsíců možná vedl přibližně stejný život jako Martin. Budíček v 5 hodin ráno. V 6:30 do fitka, v 8 hodin do práce, cca v 18 hodin odchod do kavárny psát do 22 hodin diplomku. O víkendu pak sednout k restům. Žádní přátele, žádná rodina, jen jediný cíl: dodělat školu, stíhat v práci. 

Jednou zastavíte na nule a není co tankovat

I když Martin svou misi dokončil a všechno splnil, připomínal spíš zombie. Potácel se po světě vyhublý, s kruhy pod očima a pocitem bezmoci. Naštěstí nadřízená konečně začala brát vážně jeho připomínky a dostal tři týdny volna. Dva placené, jeden neplacený. „Bylo těžké to udělat, protože jsem viděl tu horu věcí v to-do listu, co bylo třeba udělat. Ale v ten moment jsem vše hodil za hlavu a na 3 týdny úplně vypnul od e-mailu, notifikací a všeho dalšího. Což dělám od té doby vždy a funguje to u mě jako takový obranný mechanismus. V noci pracuji v těch úplně nejvýjimečnějších případech, hodně tvrdě prioritizuji a raději risknu, že mě vyrazí za nesplnění nějaké „drobnosti“, než abych se znovu dostal do toho stavu, že ležím na posteli, koukám s bušícím srdcem zpocenej do prázdna noční místnosti s pláčem a mám chuť vše zabalit.“ Podobný příběh líčí i  středoškolská učitelka Denisa, které její stav ohrozil vztahy s nejbližšími. „Byla jsem velmi negativní, vysátá,  neuměla jsem vypnout hlavu a odpočívat. Neustále jsem svou nespokojenost filtrovala skrze své blízké. Měla jsem pocit, že mě moje práce už jen ničí a nikde se mi nic nevrací.“  Poslední hřebíček do rakve byl Covid. Tehdy se rozhodla dát výpověď a odjela na čas do zahraničí. Nakonec se k učení znovu vrátila, ale jak říká, snaží si držet větší odstup. 

Jste zaměstnavatel a nenasloucháte? Zaplatíte za to 

I když vlivem  nízké nezaměstnanosti, pandemie a krizí, kterým v současnosti čelíme, jsou zaměstnavatelé ochotni akceptovat jiné požadavky na pracovní dobu a vychází svým zaměstnancům více vstříc (alespoň v pracích, které nejsou vázany například směnným provozem), mohla by být prevence  a osvěta ve firmách mnohem lepší. Je to v jejich vlastním zájmu. Zaměstnavatelé mají se zaměstnancem, který vyhoří, přirozeně vysoké náklady kvůli vyplácení pracovní neschopnosti. Pokud nenaslouchají potřebám svých zaměstnanců, potýkají se s vysokou fluktuací, neproaktivním přístupem a velmi těžko budou takové lidi motivovat k nějakým výsledkům. Jak byste taky mohli být proaktivní, když se sotva dovlečete do práce, kde vás všechno ničí, valí se na vás ze všech stran hora práce a nikdo vás neposlouchá.

 

Stále častěji se o této problematice mluví také v souvislosti se start-upy, kde dochází k přetěžování zaměstnanců. Pokud někdo zastává práci  za tři lidi, je potřeba zavčasu začít brzdit. Vyhořet můžete i jako OSVČ, protože syndrom vyhoření vzniká z chronického přetížení a stresu. „Málo se to ví, ale vzrůstá u nás počet neepileptiků s epileptickými záchvaty, což je alarmující signál,“ dodáva Kráslová. Velmi důležité je podle kariérní poradkyně, jaké nastaví zaměstnavatel svým zaměstnancům podmínky. Mnohdy stačí tak banální věc, jako odpočinková zóna, nebo firemní fitko; lidi potřebují vědět, že si můžou někde vydechnout. 

Otevřená komunikace je základ

Péče o zaměstnance v tomto ohledu patří pod ranek HR. Každá firma by měla mít nastavenou takovou atmosféru, že se zaměstnanec nebojí přijít za nadřízeným a otevřeně s ním mluvit například o tom, že mu práce přestává vyhovovat. „Dobrý šéf svého podřízeného vyslechne, pokud za ním přijde s tím, že už 3 roky dělá jen faktury a začíná ho to ničit. Pak se spolu mohou pobavit o změně náplně práce, mnohdy stačí skutečně jen tohle. Upravit pracovní náplň a zaměstnanec dostane úplně nový vítr do plachet,“ vysvětluje Andrea Kráslová. Mnohdy se taky stává, že děláme práci, která nám vůbec nesvědčí. Je potřeba se zastavit a položit si otázku, zda jsem na správném místě a zda se jedná skutečně o mé rozhodnutí. Otázka role, jakou zastáváte, je naprosto zásadní. „Třeba HRisty si lidi pletou často s psychoterapeuty,“ uvádí Kráslová. Je potřeba vědět, co je vaše role a povinnost a což už vám škodí.

Jak nevyhořet? 

Jak se vyhnout vyhoření? Důležitá je prevence a nastavení hranic. Ostatně dlouhodobě stoupá obliba zkrácených úvazků a flexibilní pracovní doby. I to patří k sebepéči. Lidé už zkrátka nechtějí trávit čas od rána do večera v práci sezením na místě. Chtějí mít kolem sebe vztahy. A jsou to právě vztahy, které jsou podle Kráslové jednou z klíčových prevencí, stejně jako umět si říct o pomoc, nebo jasně vyjádřit své NE.
Zaměstnavatelé k těmto požadavkům musí začít otevřeně přihlížet, stejně jako si musí zvyknout, že pokud nabírají šikovného zaměstnance, který se v minulosti potýkal se syndromem vyhoření, bude mít jasné požadavky na průběh své práce. „Zaměstnavateli ani tak nevadí, že jste vyhořeli, ale často má strach z vašich hranic. Když mu řeknete, že potřebujete ráno běhat a neděláte déle než do pěti, může ho to zaskočit. Přitom můžete odvádět skvělé výsledky. Myslím, že ve chvíli, kdy jste něčím takovým prošli, je dobré vyhledat třeba kariérní poradenství, kde s vámi kariérní poradci proberou, jak se u pohovoru prezentovat. Potřebujete totiž projít přes výběrové řízení, ostatní už takový problém nebude,“ doporučuje Kráslová, která se během své profesní kariéry setkávala s těmito problémy napříč firmou. 

Kariérní poradkyně Andrea Kráslová prosadila na NEWTON Univerzity nový MBA program Human Resources Professional, který se zaměřuje na sebepéči všech, kteří pracují s lidmi, vedou týmy, nebo jsou v pozici HR. Studiem vás  provedou známé osobnosti, jako je třeba respektovaná mediátorka Kateřina Bělková, kterou znáte z médií.

95 % vysokoškoláků prokrastinuje. Jak překonat chorobné odkládání?

V celosvětové populaci trpí chronickou prokrastinací odhadem 15-20 % dospělých a až 95 % vysokoškolských studentů v určité míře prokrastinuje. Nejvíce času (přibližně 47 %) "promarní" na internetu.

Erika Eliášová: Výhoda středního brandu je, že jste uvěřitelní a máte svůj příběh

Erika Eliášová je ve světě podnikání s módou pojmem. Před devíti lety začala prodávat oblečení přes Facebook a postupně se jí podařilo rozjet byznys s obratem přes sto milionů.

10 tipů na Reels, když vám dochází fantazie