Syndrom vyhoření: Všimněte si příznaků dřív, než bude pozdě

Únava, nespavost, zapomínání, závratě, bolesti hlavy, ale také zlost, podrážděnost, cynismus a psychické i fyzické odloučení od okolí. Tak vypadá syndrom vyhoření, který může skončit těžkou depresí. Má přitom své obvyklé fáze: Počáteční nadšení, vystřízlivění, frustrace, apatie a rozvinutý syndrom. O takzvanému burn out se začalo mluvit v Americe v 70. letech. Představili ho američtí psychologičtí výzkumníci, Herbert Freudenberg a Gail North. Zabývali se tehdy dopady stresu na zaměstance klinik pro závislé na drogách. Syndrom vyhoření se dával dlouho do souvislosti jen s pomáhajícími profesemi. Ale vyhořet může každý. Doktor, stejně jako marketér. Potížím se naštěstí dá předejít dobrou prevencí. 

Obsah článku: 

  1. Signály můžete snadno přehlédnou
  2. Důležité je nebát se a mluvit o tom, co se vám děje
  3. Za problémy se může skrývat práce, která nás nebaví
  4. Za kolapsem často stojí touha po úspěchu
  5. Jste zaměstnavatel a nenasloucháte? Zaplatíte za to 
  6. Jak nevyhořet? Klíčové jsou vztahy  a umění říct NE

Signály můžete snadno přehlédnout

I když se v souvislosti se syndromem vyhoření mluví o základních signálech, které vás varují, a sice pocit vnitřní prázdnoty, vyčerpání, snížená výkonnost, zapomínání,depersonalizace, podle úspěšného marketéra Karla Novotného, který syndromem vyhoření prošel, je nemusíte rozpoznat. „Neexistuje žádné padání do vyhoření, během něhož byste mohli něčemu zabránit. Jednoduše se probudíte dole a začnete se sbírat a sahat, že máte něco zlomeného,” řekl v podcastu Bohumily Čihákové Život v rovnováze. Novotný dále uvádí, že podceňování vlastního duševního stavu a ignorování varovných signálů nemusí být chybou člověka. „Často je totiž nepozná. Jste zvyklí, že když máte teplotu, dáte si coldrex, ale u těch psychických věcí nemáte příklady ze života, takže nevíte co dělat a neporadíte si s tím.” V rozvinuté fázi vyhoření je pak  často nutná medikace a vaše pracovní neschopnost se může prodloužit až na rok uvádí Andrea Kráslová. A i když se z něj dostanete, budeme muset už napořád dodržovat prevenci a přizpůsobit tomu své pracovní podmínky. 

Důležité je nebát se a mluvit o tom, co se vám děje

V současné době probíhá mnoho kampaní na destigmatizaci duševních onemocnění, jako Nevypusť duši nebo osvětový projekt pro školáky Blázníš? No A!, ale stále není obvyklé, že by lidé o svých obtížích mluvili. Je v tom silná obava ze stigmatizace například v zaměstnání. Často jsou přitom zaměstnavatelé, které ženou své lidi do výkonů, které jim ničí zdraví. Mylně si totiž představují, že dobrý výkon se odvíjí od kvantity. „Člověk má pocit, že maká, neskutečným způsobem, ale ve skutečnosti výsledný efekt odpovídá  60 procentům a objevuje se vysoká chybovost,” vysvětluje psycholog Vratislav Pokorný. Péče o zaměstnance v tomto ohledu patří pod ranek HR.

Každá firma by měla mít nastavenou takovou atmosféru, že se zaměstnanec nebojí přijít za nadřízeným a otevřeně s ním mluvit například o tom, že mu práce přestává vyhovovat. „Dobrý šéf svého podřízeného vyslechne, pokud za ním přijde s tím, že už 3 roky dělá jen faktury a začíná ho to ničit. Pak se spolu mohou pobavit o změně náplně práce, mnohdy stačí skutečně jen tohle. Upravit pracovní náplň a zaměstnanec dostane úplně nový vítr do plachet,“ vysvětluje Andrea Kráslová. 

Za problémy se může skrývat práce, která nás nebaví 

Mnohdy se taky stává, že problémem není přílišné nadšení a pocit nepostradatelnosti, ale to, že děláte práci, která vám nesvědčí. Je potřeba čas od času se zastavit a položit si otázku, zda jste na správném místě a zda se jedná skutečně o vaše rozhodnutí. Otázka role, jakou zastáváte, je naprosto zásadní. „Třeba HRisty si lidi pletou často s psychoterapeuty,“ uvádí Kráslová. Je nutné vědět, co je vaše role a povinnost a což už vám škodí. Nezbytnost neustálé reflexe i sebereflexe připomíná i doktor Pokorný, stejně jako to, že ve svém  chování musíte mít zdravou ekonomii.  „Dávejte své práci to množství energie, kterou potřebuje. Pracovní vztah je v podstatě partnerství, je v něm nutná emancipace, zachovejte si kritické myšlení. Je potřeba vždycky zvážit, co ve skutečnosti za své výkony dostávám.“

Právě stanovení hranic a vyjasnění role v HR se zaměřuje profesní program MBA Human Resources Professional, jehož je garantkou. Ten se mimo jiné věnuje duševnímu zdraví HR, která je podle Kráslové opomíjenou skupinou lidí, kteří se starají o lidi okolo, ale péče směrem k nim se jim nedostává. „Tisíce lidí, kteří tančí denně na hraně jsou i v marketingu, nebo v obchodě,“ dodává k tomu Karel Novotný.  Marketing je podle něj extrémně náročná a tvrdá branže, kde potřebujete jít pořád vpřed. Na jednu stranu je to adrenalin, žár, na druhou stranu vám to pálí duši, uvádí Novotný.

Za kolapsem často stojí touha po úspěchu

Velmi často touha po úspěchu, perfekcionismus, srovnání se s druhými.  „Vracel jsem se domů se strachem, že nic není perfektně hotovo, nic nemá cenu. Nebyl rozdíl, zda jsem se probouzel po 5 nebo 9 hodinách spánku, protože jsem se cítil pořád unavený a vysátý. Vrcholem bylo, když jsem jednoho dne vůbec nemohl usnout, protože mi bušilo srdce jak po maratonu, bolela mě hruď, potil jsem se, brečel a připadal si, že propadám hlouběji a hlouběji, ať šlapu vodu sebevíc,“  vypráví Martin, kterého postihlo vyhoření, když se snažil skloubit závěrečný rok studia s prací v marketingové agentuře. I Karel Novotný přiznává, že velký podil na vyvrcholení jeho stavu byla touha po úspěchu. „Pracoval jsem v obchodě, tam je skvělé, když jdete vpřed. Tam z vás chorobné srovnávání dělá toho, kdo chce být ten nejlepší,“ uvedl v podcastu Život v rovnováze. Stejně tak vás ale může pomalu zničit monotónní a ubíjející práce bez dostatečných podnětů. „U stereotypních prací je potřeba vidět světlo na konci tunelu, vědomí, že to nebude napořád vám pomůže přežít,“  uvádí Vratislav Pokorný. 

U Karla Novotného přerostlo přetížení v panické ataky a musel postoupit dlouhodobou medikaci.

Jste zaměstnavatel a nenasloucháte? Zaplatíte za to 

I když vlivem  nízké nezaměstnanosti, pandemie a krizí, jimž v současnosti čelíme, jsou zaměstnavatelé ochotni akceptovat jiné požadavky na pracovní dobu a vychází svým zaměstnancům více vstříc (alespoň v pracích, které nejsou vázány například směnným provozem), mohla by být prevence  a osvěta ve firmách podle Kráslové mnohem lepší. Je to v jejich vlastním zájmu. Zaměstnavatelé mají se zaměstnancem, který vyhoří, přirozeně vysoké náklady kvůli vyplácení pracovní neschopnosti. Pokud nenaslouchají potřebám svých zaměstnanců, potýkají se s vysokou fluktuací, neproaktivním přístupem a velmi těžko budou takové lidi motivovat k dobrým výsledkům. Velmi důležité je podle kariérní poradkyně, jaké nastaví zaměstnavatel svým zaměstnancům podmínky. Mnohdy stačí tak banální věc, jako odpočinková zóna, nebo firemní fitko; lidi potřebují vědět, že si můžou někde vydechnout. 

Stále častěji se o této problematice mluví také v souvislosti se start-upy, kde dochází k přetěžování zaměstnanců. Pokud někdo zastává práci  za tři lidi, je potřeba zavčasu začít brzdit. Vyhořet můžete i jako OSVČ, protože syndrom vyhoření vzniká z chronického přetížení a stresu. „Málo se to ví, ale vzrůstá u nás počet neepileptiků s epileptickými záchvaty, což je alarmující signál,“ dodáva Kráslová. 

Lidé už nestojí o to, aby trávili všechen čas v práci. Dlouhodobě stoupá obliba zkrácených úvazků a flexibilní pracovní doby. I to patří k sebepéči. Lidé už zkrátka nechtějí trávit čas od rána do večera v práci sezením na místě. Chtějí mít kolem sebe vztahy. A jsou to právě vztahy, které jsou podle Kráslové jednou z klíčových prevencí, stejně jako umět si říct o pomoc, nebo jasně vyjádřit své NE. Zaměstnavatelé k těmto požadavkům musí začít otevřeně přihlížet, stejně jako si musí zvyknout, že pokud nabírají šikovného zaměstnance, který se v minulosti potýkal se syndromem vyhoření, bude mít jasné požadavky na průběh své práce. „Zaměstnavateli ani tak nevadí, že jste vyhořeli, ale často má strach z vašich hranic. Když mu řeknete, že potřebujete ráno běhat a neděláte déle než do pěti, může ho to zaskočit. Přitom můžete odvádět skvělé výsledky. Myslím, že ve chvíli, kdy jste něčím takovým prošli, je dobré vyhledat třeba kariérní poradenství, kde s vámi kariérní poradci proberou, jak se u pohovoru prezentovat. Potřebujete totiž projít přes výběrové řízení, ostatní už takový problém nebude,“ doporučuje Kráslová, která se během své profesní kariéry setkávala s těmito problémy napříč firmou.

Jak nevyhořet? Klíčové jsou vztahy  a umění říct NE

Jak se vyhnout vyhoření? Důležitá je prevence a nastavení hranic. Klíčové jsou hlavně vztahy a umění říct NE. Právě nastavení osobních hranic je to, co vás bude chránit před tím, abyste se ocitli v roli, která vám není příjemná. Prevence syndromu vyhoření nespočívá podle Pokorného  jen v nastavení vlastních hranic a vědomé evaluaci vlastních hodnot, ale také v dalších aspektech lidského života, které se podílí na tom, že život pro konkrétního člověka význam smysl a má nějakou míru kvality. „Nemyslím si, že jsme se narodili jen proto, abychom pracovali. Kvalita života podle mě leží v uvědomění si, co vlastně chci, ve vědomé práci se změnou a ve vztazích s prostředím kolem nás,“ říká Pokorný.

Co dál vám pomůže?

Pravidelná fyzická aktivita. Cvičením si čistíte hlavu a vyplavíte endorfiny, které se postarají o vaši lepší náladu.
Vitamíny, zkuste třeba hořčík, brání únavě a špatné náladě, snižuje stres a úzkost.
Najděte si čas na přátele a koníčky.
Uvědomte si, že jste postradatelní – je to úleva.
Přemýšlejte, jestli je práce skutečně váš smysl života.
Nenoste si práci domů.
Neodpovídejte na zprávy a nezvedejte telefony po pracovní době. 
Kdykoliv cítíte, že se chce někdo dostat za vaše hranice, dejte mu stopku.
Když máte hodně práce, nebojte se ji delegovat.
Buďte v práci asertivní a vyjednejte si takové podmínky, které vám budou oboustranně vyhovovat.
Pokud cítíte, že vám práce zasahuje do života víc, než je zdravé, mluvte o tom konstruktivně se svým nadřízeným. 

Reflektujte pravidelně své pocity a berte je vážně. 

Líbil se vám článek? Přečtěte si tipy od známé mediátorky, jak vyjít v práci s manipulátory

Rady šprtky: Jak se připravit na velkou zkoušku

Přečtěte si 11 dobrých rad, jak se připravit na důležitou zkoušku. Jděte na to vědecky podle zkušené šprtky, a určitě ji uděláte.

Podvádíte? Nebo je to imposter syndrom?

Co je to imposter syndrom (syndrom podvodníka), jak se projevuje a jak s ním můžeme případně bojovat?

Láska je láska aneb 9 tipů jak oslavit Valentýna

Nevíte, co podniknout na Valentýna? Máme pro vás pár tipů, jak oslavit svou lásku.