Jiří Koleňák: Včely mají úžasný management. Měli bychom se od nich učit

V posledních letech zažívá včelaření boom. Souvisí to s osvětou ohledně potřebnosti hmyzu. Lidé začali zakládat hmyzí domky, vysévat louky k opylování, stavět úly na střechách mrakodrapů. Včely najdete na tričkách, na včelách si vylepšují jméno i velké firmy – v poslední době třeba zaujala veřejnost kampaň Penny marketu. Včely zkrátka táhnou. Lidé všeho věku a postavení nakupují úly a s potěšením pozorují život včel a sladí si čaj vlastním medem. A včelařit  se naučil i docent Jiří Koleňák, kterého včely začaly fascinovat, když jel za kamarádem pro med. A přináší mu, jak jinak, inspiraci i do profesního života. Do včelího byznysu se mu ale nechce. Proč?

Nechávám to na včelách, moc jim do toho nevrtám

„Mám včelařského guru, kamaráda, který je famózní včelař a ten mě naučil dělat ty včely jednoduše. Nechat to na nich, moc se jim do toho nevrtat. Navíc se teď všechno kvůli změnám v přírodě děje o měsíc dřív, takže se na zavedené postupy nejde někdy moc spoléhat. Mám teď tři včelstva, postavili jsme nový včelín a plánujeme celkem šest včelstev,“ vysvětluje Jiří Koleňák, kterého podle jeho slov včely naučily rozhlížet se kolem sebe, vnímat to, že zrovna všechno kvete a je to krásné. Včelstva si přitom pořídil i z pragmatického důvodu. „Máme rozsáhlé pozemky a na těch jsme se ženou vysázeli sad no a logicky jsme k tomu potřebovali opylovače.“

Včely jsou skvělé manažerky. Měli bychom se od nich učit

Jiřího Koleňáka podle něj nebaví jen něco vytvářet, stáčet med, ale protože je manažer každým coulem, rád pozoruje management včel. Včely mu dávají tunu inspirace. „Ve včelstvu rozhodují včely, kdo je královna. Matka klade, řídí včelstvo, ale ve chvíli, kdy neklade dobře nebo něco není v pořádku, tak si včely vychovají novou a stará buď opouští úl nebo ji vymění. Je to vlastně takové rodinné podnikání. Když se včelstvu daří, včely narazí matečníky, vychovají nástupkyni a díky vyrojení, vzniká nové včelstvo. Je to forma nástupnictví. Zachovává se tak rod díky mladší generaci. Je třeba zajímavé, že matka znovu získá schopnost letu, až když se chystá vyrojit. Je to spolupráce versus individualizace. Tak to chodí i v podnikání.“

Podnikat s medem se ale Jiří Koleňák nechystá, podle jeho slov by to byl nejdražší med na světě. „Když srovnám hodnotu mnou poskytnuté byznys konzultace a náročnost výroby medu, nevyplatí se to. Když  vytočíme třicet kilo, tak tím strávíme celý den. Pro nás je to úžasné, protože po té fyzické dřině máme za sebou viditelný výsledek. Ale děláme med pro radost, na rozdávání.“