Všichni jsme kouči, říká Marian Jelínek

K psychologii a koučování se dostal skrze vlastní potíže, se kterými si potřeboval poradit. Dnes koučuje slavné sportovce, například Karolínu Plíškovou, čte až osm knížek zároveň a na NEWTON College vyučuje studenty v oboru manažerské psychologie. Řeč je o Marianu Jelínkovi.

Pane Jelínku, co pro vás bylo v životě impulsem začít se zajímat
o psychologii?

To je hezká otázka. Začalo to sportovním koučinkem. Když koučujete jako trenér, tak se bez emočního segmentu prostě neobejdete. Bylo by hloupé koukat na sportovce jako na hroudu svalů a myslet si, že ho nějak naprogramujete. Sportovec má své emoce, pocity, prožitky i historii. Najednou zjistíte, že když se o tyto věci nezajímáte, sportovce tak dobře nepřipravíte na maximální výkon. Takže daleko víc, než jakou umí kličku a jak bruslí, mě začalo zajímat, co se hokejistovi honí hlavou v okamžiku, kdy jede například na bránu ve finále Olympijských her. V tom se skrývá důvod, proč sportovec selže nebo naopak podá maximální výkon. Psychologie pro mě tedy byla přirozený vývoj při hledání takzvané Zóny optimálního fungování jedince.

Potřebuje každý sportovec mentální koučink, nebo jste potkal i sportovce, kteří vás nepotřebují?

Některé sportovce velmi dobře formuje rodina, prostředí nebo jiný trenér. V podstatě každý učitel nebo rodič je do jisté míry koučem a má spoluzodpovědnost za utváření člověka, jeho názorů i reakcí. Za to jsme spoluzodpovědní všichni, kteří s tímto člověkem přijdeme do kontaktu, jen někteří z nás to dělají cíleně a někteří o tom ani nevědí. A to jsou možná ti nejlepší kouči, protože jsou spontánní a tím jedince hodně ovlivní. Nenazývají se koučem, ale přitom nevědomky používají ty nejúžasnější koučovací techniky. Kouč je někdo, kdo to dělá cíleně, ale já vždycky říkám, že tou největší koučovatelskou technikou rodičů nebo trenérů je jejich osobnost. Ve své podstatě jsme všichni kouči.

Dá se říct, že u každého sportovce používáte stejnou metodu, nebo je váš přístup vždy velmi odlišný?

Vycházím ze čtyř základních oblastí a k nim používám techniky. Základními oblastmi jsou koncentrace a pozornost, sebemotivace respektive motivace, problémy se sebevědomím, a okruh týkající se ovládání emocí.  K tomu používám pět základních technik, a celou řadu technik doplňkových.

Marian Jelínek působí jako garant oboru Psychologie pro manažery. Své studenty připravuje na to, aby byli schopni pracovat s manažery a velmi vytíženými lidmi pod tlakem.

Vy jste dříve také sportoval. Měl jste někdy pocit ztráty motivace nebo že vás něco přestává bavit?

O motivaci u mě nikdy nešlo, ale přiznám se, že jsem měl problém se strachy. To byl i jeden z důvodů, proč jsem se jako kluk začal o psychologii zajímat. Byly to strachy ze zodpovědnosti – že to zkazím klukům, že nedám gól nebo že bude táta smutný, protože ho baví se na mě koukat a já ho najednou zklamu. Byly to klasické stresové faktory, které vnímám i u studentů a docela je chápu, ale na druhou stranu už vím, že se s tím dá dobře pracovat.

U čeho si vy sám nejlépe odpočinete a zbavíte se stresu?

U knih a u aktivního pohybu. Ale přiznám se, že pohybu mám během dne se sportovci tolik, že už ho aktivně nevyhledávám. Nejlépe relaxuji u knih, čtu sedm nebo osm knih najednou. Občas se mě někdo ptá, jak to dělám, ale já to tak prostě mám.

Umíte se oprostit od problémů vašich klientů, když odejdete z hřiště?

Zakázat si na něco myslet opravdu nejde. Tyto myšlenky v mé hlavě jsou, ale snažím se od nich oprostit. Neustále na tom pracuji, aby u mě práce neměla emoční dozvuky. Racionalitu myšlenky, že sportovec má nějaký problém, z hlavy nevymažete. Nechci být kvůli těmto dozvukům příliš unavený, ale zároveň nechci ztrácet empatii. Kouč musí použít techniky self-koučovací, které jsou trochu jiné než klasické koučovací techniky.     

Hodit všechny myšlenky za hlavu a jít domů – to prostě nejde. Každý kouč proto musí působit nejen na své klienty, ale i na sebe, aby se z práce nezbláznil.

Teď je velkým trendem meditace, mindfulness a soustředění bytí v okamžiku. Pozorujete to ve vašem oboru už dávno, nebo je to i u vás nastupující trend?

Z toho udělala trend současná doba. Moc přítomného okamžiku zmiňuje už stará hinduistická kniha Bhagavad-gíta. Teď ale „někdo” přišel a repasoval tyto myšlenky do současné doby, a často to prezentuje jako nějaký superobjev. Ani bych neřekl, že je to současný trend, trvá to už desetiletí, ale teď to začali lidé komerčně využívat. Není to ale nic nového, souvisí to například s mocí přítomného okamžiku, spojení s “alfou”, spojení s flow nebo Maslowovou pyramidou. Někteří hovoří o „Zóně”, buddhisté mají svou nirvánu, což je stav přítomnosti atd. To jsou klasické pojmy, které se někteří lidé snaží zkomercionalizovat.

A vnímáte pozitivně, že se o tato témata lidé začali zajímat i v důsledku komercionalizace?

Myslím, že ano. Ale každou věc jde zneužít, takže bohužel někteří zneužívají i tato témata.  

Přečtěte si také dvojrozhovor s Marianem Jelínkem a Evou Ambrozovou o studiu Management a pychologie na NEWTON College.

Kdo je Marian Jelínek?

PhDr. Marian Jelínek, Ph.D., je hokejový trenér a mentální kouč, mezi jehož svěřence patří například Jaromír Jágr nebo Karolína Plíšková. Kromě sportu své dovednosti uplatňuje také v byznysu, kde pomáhá podnikatelům a manažerům. Na NEWTON College je garantem profesního zaměření Management a pychologie.

Čtěte NEWTON.Today a buďte v obraze: