Českým soukromým školám chybí tradice, ale sbírají body v přístupu, říká rektor

Proč mají Češi horší vztah k soukromým školám než třeba Britové, na co kladou důraz vyučující na soukromých školách a jak fungují různá studijní oddělení. O výhodách i problémech soukromých škol a o jejich studentech jsme si povídali s rektorem NEWTON College Janem Mojžíšem.

Pane rektore, jak se pozná kvalitní vysoká škola?

Existují tři možné pohledy na hodnocení vysokých škol. V mezinárodním kontextu se obvykle měří kvalita pomocí žebříčků založených na vědecké činnosti školy a vyučujících. Měřit tímto způsobem kvalitu výuky je ale velmi obtížné, špičkový vědec nemusí být špičkový pedagog. Jiné žebříčky se zabývají úspěchem absolventů – jak se jim daří, jaká mají zaměstnání, platy, kariérní růst. Takové hodnocení dává větší smysl. Třetím způsobem je sledování toho, jak se studenti při výuce cítí a co jim studium přináší. Tohle se téměř nikde nehodnotí – a já mám pocit, že je to velká škoda. 

Na co by se měl tedy podle vás brát ohled?

Především na výukové metody, velikosti skupin, interakce mezi studenty a vyučujícími, charakter vztahů mezi nimi, velikost mocenského odstupu. V tom spočívá velká výhoda soukromé vysoké školy – její velikost a způsob řízení dává větší prostor se na tahle kritéria zaměřit.

Jak to v praxi vypadá třeba z hlediska přístupu pedagogů?

Spousta vyučujících, kteří působí na soukromých vysokých školách, přichází z veřejných vysokých škol. Takže neexistuje žádný velký rozdíl v míře a okruhu sdělovaných informací, odlišnost je v přístupu. Cílem je, aby si z výuky studenti opravdu něco odnesli a aby jejich znalosti byly prakticky použitelné. Takže u nás učí i lidé z praxe – úspěšní podnikatelé a manažeři. Samozřejmě to ale není jen na vyučujících, jiný přístup je zakořeněný v celém systému.

Popište mi to prosím třeba na fungování studijního oddělení v NEWTON College. 

Vypadá úplně jinak než na jiných vysokých školách. Studenti se u nás potkávají se studijními poradci, kteří jsou i u přijímacího řízení a studenty provázejí celou dobu jejich působení na škole. Řeší s nimi například i další uplatnění.

Máme i klasické studijní oddělení, kde se snažíme být maximálně vstřícní a komunikovat se studenty. V tomto případě je vnímáme jako klienty – to ale samozřejmě neplatí, když jsou zkoušeni. Snažíme se jim na studijním vyhovět. Studenti se u nás na studijní chodí svěřovat se svými problémy, úspěchy a neúspěchy. To by nedělali, kdyby mezi nimi a studijním nebyla důvěra.

Tradice? Od roku 2001 jsme ji ještě nemohli vybudovat

Zmínil jste, že klientský přístup přestává platit na zkoušce. Třeba kvůli kauzám politiků ale často převládá názor, že soukromé vysoké školy jsou pro zbohatlíky, kteří potřebují svým dětem zaplatit titul. Myslíte si, že mají soukromé školy v České republice horší pověst než jinde v Evropě?

Bohužel nerad odpovídám, že ano. Z pohledu veřejnosti je k tomu řada důvodů – třeba kvůli chování některých soukromých škol, které v minulosti nestandardně upravovaly délku a náročnost studia.

K pověsti přispívá to, že v České republice chybí tradice. Podle zákona mohou soukromé vysoké školy fungovat od roku 1998, ale fakticky existují přibližně až od roku 2000. To je relativně krátká doba na vybudování okruhu úspěšných absolventů, kteří pak tvoří obraz úspěšného soukromého školství.

V Evropě je to velmi odlišné. V tradičních demokraciích, třeba ve Velké Británii, patří k nejlepším vysokým školám ty soukromé. Nezáleží na tom, zda mají jednoho vlastníka, nebo je vlastní nadace či fond. Ve Francii je zase více veřejných škol než v Británii, ale pořád méně než u nás. Například v Polsku mají soukromé školy více než 30% podíl, u nás jen kolem 13 %.

Co by podle vás pomohlo pověst vylepšit – myslíte, že to přijde až s časem a tradicí?

Určitě se ještě zúží trh, protože některé subjekty nejsou dost velké na to, aby mohly utvářet zázemí pro rostoucí a rozvíjející se školu. V současnosti v České republice působí 27 veřejných škol a kolem 37 soukromých škol. Ještě před rokem jich fungovalo 43. Soukromé školy se momentálně koncentrují, několik malých subjektů přešlo v poslední době pod křídla větších soukromých škol a tento trend bude podle mě pokračovat.

Další věcí je dlouhá historie a absolventi – to tvoří obraz a povědomí o vysokých školách. Když procházíte soukromou školou ve Spojených státech, je na každé budově cedulka s jejími úspěšnými absolventy. Je to hezký příklad budování obrazu školy a pocitu sounáležitosti, který mají absolventi po celý život. U nás to není obvyklé ani mezi nejslavnějšími univerzitami. Vnímám to jako prostor pro soukromé vysoké vysoké školy, které mohou pocit sounáležitosti vytvářet.

Kupování diplomů se na soukromých školách neděje

Existuje i nějaký mýtus o soukromých vysokých školách, který už dnes neplatí?

Je to třeba kupování diplomů. Nelze jen tak přijít a říct – koupím si diplom. Dříve určitě někde fungovaly výhodnější podmínky pro průběh studia a časovou náročnost. Proti podvádění teď účinně bojují moderní technologie jako informační a antiplagiátorské systémy, které umožňují zpětně dohledávat. V posledních letech jsem ale neslyšel, že by se někde dělo nakupování diplomů.

Funguje to tedy tak, že v zemích s tradicí soukromých škol poskytují tyto školy lepší vzdělání, protože si ho studenti zaplatí?

Když se podíváte na žebříček ve Spojených státech nebo Británii, tak v kvalitě jednoznačně vedou soukromé školy. V top deseti školách je například sedm soukromých a tři veřejné školy.

Mnohem důležitější ale je, že si studenti zaplatí budoucí kariéru. Právě ve Spojených státech  je velmi podstatné, odkud máte diplom. Diplom z prestižní soukromé školy vám otevře dveře ke špičkovým zaměstnavatelům.

Je to v České republice podobné – ptají se zaměstnavatelé, odkud má uchazeč o práci titul?

Před pěti lety bych na tuto otázku odpověděl, že zajímá. V současné době si ale vzhledem k situaci na trhu práce myslím, že diplom ani nechtějí vidět a rozhodně nekoukají na to, odkud je titul, ale spíše hledají kvality uchazečů o zaměstnání. A v tom jsou studenti NEWTON College velmi oceňovaní na trhu práce.

Trochu jinak je to s diplomy ze zahraničí, které garantují výbornou znalost cizího jazyka. V centrálách globálních společností, které sídlí v České republice, se o jazykové schopnosti určitě zajímají.

Čtěte NEWTON.Today a buďte v obraze: