Létáme do vesmíru, ale neznáme sami sebe: přednáška Mariana Jelínka

Kouč a bývalý hokejový trenér Marian Jelínek, jehož svěřencem byl i Jaromír Jágr, ukázal studentům NEWTON College, jak to vypadá pod pokličkou lidské mysli. Na prémiové přednášce Základy behaviorální psychologie odpověděl mimo jiné na otázku, proč jsou lidé neustále smutní a naštvaní, když žijeme v nejlepší době světa. Shrnuli jsme pro vás nejdůležitější body přednášky.

 

Marian Jelínek zahájil svou přednášku otázkou:

 

Proč v roce 2002 vyhrál Nobelovu cenu za ekonomii psycholog Daniel Kahneman?

 

Protože si uvědomil, že ekonomie nefunguje jen na bázi logiky, ale ovlivňují ji emoce. Jak Jelínek následně dodal: „Kdyby se člověk choval čistě logicky, tak neSMSkuje v autě nebo nepije Coca Colu, protože racionálně ví, že mu tyto činnosti ubližují.” Proto nikdy nebude v managementu fungovat řízení lidí na základě logiky – musíte se zaměřit na emoce.

 

„Létáme do vesmíru, ale neznáme sami sebe.”

 

Stejně funguje i ovládání vlastních emocí. Nemůžeme sami sobě říct zamiluj se nebo odmiluj se. „Často neumíme ovládat vlastní emoce, ale chceme ovládat cizí,” poukázal Jelínek na každodenní paradox. Aby člověk mohl ovládat cizí emoce, musí začít u sebe.

 

Podle Mariana Jelínka je sebepoznání úžasná laboratoř a s emocemi se dá během života různorodě pracovat. Žádný člověk se totiž nenarodil etický, pracovitý nebo lenivý – tyto vlastnosti si každý vypěstuje. Emoce vzniká na bázi podmínek. Jak řekl sám Jelínek: „Nikdo se nenarodí nasraný na život.”

Zakladatel behaviorální psychologie John B. Watson říkal, že na základě podmínek uděláte z malého dítěte jakéhokoliv člověka.

„Je skutečně vrah vrahem už od narození?”

 

Behaviorismus je směr, který vychází z často nelogického chování člověka. Klade si za cíl chování předvídat a ovládat. V počátku byl extrémní v myšlence, že každé dítě je tabula rasa a lze z něj výchovou a podmínkami „vypěstovat” jakéhokoliv člověka. Vůči tomuto názoru se vyhradili genetici, kteří tvrdili, že člověk má své vnitřní vlastnosti geneticky vrozené.

 

Behavioristé a genetici se nakonec na jedné teorii shodli, a sice že člověk má v sobě od narození geny ke všemu. Prostředí pak vyvolá aktivaci příslušného genu. Proto je v dětství důležitá výchova, zejména etických hodnot. Pokud někdo například vyrůstá ve válečném prostředí, aktivuje se v něm gen zla, nebo pokud rodiče malé dítě překrmují, aktivuje se v něm gen otylosti.

„Žijeme v nejlepší době světa, ale k čemu to je?”

 

Marian Jelínek následně ukázal, proč může tato behavioristická teorie být zádrhelem pro řízení lidí v dnešní době a budoucnu. Z hlediska výkonové rovnice:

 

výkon = potenciál - brzdící bariéra

 

bylo dřív velmi důležité starat se o rostoucí potenciál člověka. V dnešní době však stoupá brzdící bariéra, a proto výkon klesá.

 

Souvisí to s tím, že žijeme sice v nejlepší době lidstva, ale z hlediska subjektivních světů lidí spokojenost lidí stále klesá. Vzniká existenciální vakuum, je čím dál víc depresí, pocitů vyhoření nebo vztahových problémů.  

 

Podle Charlese Darwina se evoluce skládá z malých revolucí. To platí i pro lidský život. Přijde určitý bod zlomu, ve kterém nastane změna, která chvíli funguje, a pak musí přijít další změna. Pokud tato změna nenastane, člověk se stává entropyckým, nevyvíjí se a stagnuje. „Všechny světové firmy chtějí rychle růst a vydělávat víc peněz, ale na planetě, která neroste, to není udržitelné,” parafrázoval Marian Jelínek filosofa Ericha Fromma a poukázal na to, že bychom se měli zaměřit na vnitřní růst, který je velmi opomíjen.

Marian Jelínek v přednášce příznačně citoval Arthura Schopenhauera a jeho větu: „Svoboda vyžaduje zodpovědnost.”

„Když nám jde o život, není čas na deprese.”

 

Vnitřní parametry jsou těžko měřitelné – ekonomicky nejvyspělejší země mají nejméně spokojené obyvatele. Proto se podle Mariana Jelínka dnešní generace nachází v bodě zlomu, což demonstruje na příkladu potravin. Díky postupnému vývoji se nám otevřela svoboda a možnost volby a člověk může jít z hlediska potravy dvěma extrémními směry – radikálním hédonismem (tedy obžerstvím bez sebekontroly), nebo velmi zdravou stravou. V minulosti člověk nemohl ani jedno.

 

Doba lidem umožňuje žít bez limitů. „Tento způsob života je velmi příjemný, ale zároveň nás ničí,” vysvětluje Jelínek. Dříve limity udávala doba, zatímco dnes si je člověk musí udávat sám. Aby si lidé dokázali limity určit, musí k tomu být vedeni prostředím, například rodiči nebo tím, že je to baví. „Když mě něco baví, nemusím být motivován,” říká Jelínek. Proto má dnešní člověk daleko větší potenciál než v minulosti, ale aby dosáhl úspěchu, neobejde se bez limitů (například pokud se člověk bude přejídat, nikdy nebude mít dobrou fyzickou kondici).

 

„Svoboda vyžaduje zodpovědnost.”

 

Jediným řešením, jak život (ale také vedení firmy) v této době zvládnout, je harmonie obou protichůdných sil – komfortu a stresu. Při každé změně na jedné straně musíte udělat změnu i na té druhé. Lidé chtějí svobodu, ale pokud jim zároveň nenastavíte i limity, dojde k anarchii. To platí ve vztahu šéfa vůči zaměstnanci, rodiče vůči dítěti i člověk vůči sobě samému.

 

Proto Marian Jelínek tvrdí, že je důležité vystoupit z komfortní zóny, protože v ní vzniká jen potěšení (časově omezená radost). Koupíte si auto a dojde k potěšení, ale za půl roku už je zastaralé, přestane se vám líbit a potřebujete nové. Člověk se tak stává narkomanem a štvancem vlastního potěšení, což je v dnešních svobodných podmínkách velmi jednoduché. Vystoupit z komfortní zóny = nehonit se za krátkodobým potěšením.

 

„Baví vás peníze, nebo vydělávat peníze?”

 

Lidské pudy touží po co nejrychlejším potěšení, ale aby se něco změnilo ve skutečně silnou emoci, vyžaduje to čas a zmiňované vystoupení z komfortní zóny. Například láska mezi mužem a ženou nikdy nemůže vzniknout z krátkodobého potěšení, a proto musí oba lidé obětovat čas vzájemnému poznávání. Marian Jelínek to vysvětlil na příkladu Jaromíra Jágra. Miluje hokej za všech okolností, a proto neodejde, i když ho potká řada neúspěchů.

 

Za správnou cestu považuje Marian Jelínek rovnováhu: „Milujte to, co děláte, a chtějte od toho co nejvíc.” Uměním velkých manažerů je hlídat si rovnováhu pudů a emocí. Dokázal to už Platón ve své metafoře vozataje. Člověk sedí na voze ovládaném dvěma koňmi, přičemž jeden jsou pudy a druhý emoce. Ten, kdo umí ovládnout oba koně, vede dostavník svého života správnou cestou. Pokud jeden kůň přetluče toho druhého, vůz vybočí nebo se vybourá.

 

Přečtěte si rozhovor s Marian Jelínkem nebo článek o technice zvládání stresových situací, kterou na přednášce vysvětlil.

 

Chcete-li, aby byl Marian Jelínek při studiu vaším mentorem, přihlaste se do prémiového profesního zaměření Psychologie pro manažery.