Vratislav Pokorný: Lidi často fungují jako roboti. Učíme je, jak to změnit


Doktor Vratislav Pokorný působí na NEWTON University jako garant profesního programu MSc. Mentální trenérství. Dlouhá léta byl hlavním psychologem resortu ministerstva obrany a poznatky, které v této funkci načerpal, předává dál. Lektoři v profesním programu využívají techniky, jako jsou  meditace, reflexe, práce s jazykem, nebo třeba rituál. Studenti si je mohou vyzkoušet, pochopit je a využít pro nastartování svého potenciálu. Cílem je navést účastníky k autenticitě a důvěře ve svůj úsudek. „Jde o to, naučit se svobodně myslet, překračovat myšlenková schémata. Podnikatelské prostředí potřebuje lidi, kteří si zachovávají inovační potenciál,“ vysvětluje Vratislav Pokorný.

Vratislav Pokorný je psycholog a expert na rozvojové techniky. Stal se garantem profesního programu Mentální trenérství. 

Co si klade profesní program MSc. Mentální trenérství za cíl? 

 

Jedná se o praktický vrcholový výcvik se dvěma složkami: teoretickou a praktickou. Studium se skládá z osmi víkendových bloků a každý ten blok je takový malý seminář, v němž se studenti seznámí s nějakou technikou, metodu a následně její metodikou. Ten poslední, osmý, obsahuje podstatné metody z předchozích. Obvyklá praxe totiž je, že když na sobě chce někdo pracovat, jde na víkendový seminář a tam ho seznámí s nějakou metodou, kterou na sebe následně aplikuje, nebo ne. Rozvoj lidí se totiž dnes běžně zaměřuje na vnější stránku, my pracujeme na té vnitřní. Teprve, když dáte do pořádku sám sebe, můžete vést ostatní. V rámci programu děláme i psychofyzickou diagnostiku, což je komplexní osobnostní a psychofyziologická diagnostika. 

 

Jaké metody a techniky používáte? 

 

Iniciaci, meditaci, relaxaci, stresovou zátěž, práci s rytmy, půst –⁠ nejen od jídla, ale taky třeba digitální půst, firewalking, zvládání změn, limitů, napětí či strachu a mnoho dalších. Řada těchto metod a technik vychází jak z moderních poznatků různých směrů psychologie, tak i z původních, zejména východních nauk, jejichž efektivnost osvědčil čas a praxe. Čerpáme taky z fenomenologie, kybernetiky a teorie systémů. Ale nehrajeme si na mistry, není to tak, že bychom řekli, že po absolvování tohoto programu se změní celý váš život, budete lepším člověkem, jako to dělají někteří koučové. Úkol tohoto programu je vytvořit prostředí a podmínky pro nalezení či lépe zvědomění si vlastních přirozených zdrojových potenciálů a na tom musíte pracovat sami.  A možná si potom sami řeknete: Co to teď vlastně dělám, neměl bych být jinde? Je cesta, kterou jdu, opravdu moje cesta? Není to jen cesta, na níž plním nějakou roli? 

 

V jaké chvíli si takové otázky začíná člověk klást? 

 

Když je autentický.  Když mu jde o jeho život, tedy když mu jde skutečně o něj. A my hledáme cestu k této autenticitě. Jedině, když jste autentičtí, dosáhnete dobrých, tedy smysluplných výsledků, a svůj život žijete uvědomovaně a podle sebe, nikoliv podle někoho či něčeho jiného. Tehdy jste vskutku sami sebou a se sebou, nikoliv mimo sebe, sebevědomí ve smyslu vědomi si sebe sama, a v tom je úžasná síla.  K autenticitě vede zvídavost a ochota být skutečně zkoumavý. Smysl věcí není uložen někde mimo, je ve vás. 

 

S čím ještě pracujete v programu? 

 

Celý program pracuje s myšlenkou přirozených potenciálů, které ve vás rozvíjí. Jednoduše se budete učit myslet. Jde nám o to, abychom podpořili vaši efektivitu rozhodování a jednání. Cílem je, abyste dokázali vykročit z rámce schémat vlastního přemýšlení. Většina lidí totiž funguje reaktivně. Dostanou úkol a vyrazí ho plnit, aniž by se předtím zamysleli, jak ho udělat nejlíp. Prostě mají zažitý postup a jedou jak roboti. My chceme studenty, kteří jsou vesměs z podnikatelského prostředí, naučit, že lze myslet i jinak. 

 

K čemu je tedy vedete?
 

Vedeme je k tomu, aby v každé unikátní situaci postupovali jednoduše tak, jak si to situace žádá, ne jak jsou zvyklí: tedy s citem pro situaci či věc. Cítění je například jeden z významných aspektů našeho myšlení, který významně zanedbáváme. Aby jednali podle kontextu a hledali pro něj nejlepší řešení. Pokud budete zakondenzovaní v jednom typu myšlení, snadno vás někdo nemile překvapí tím, že se zachová tak, jak jste nečekali. Ale pokud se budete pohybovat ve svém myšlení pružně, dokážete pak třeba vyřešit nečekanou patálii v práci originálním způsobem. Každý student si přitom během studia vytvoří soubor prakticky zvládnutých metod.

 

Je pružné přemýšlení běžné? 

 

Ne. Je to přirozenost naší mysli, ale rychle na ni z různých důvodů „zapomeneme“ a platí, že když to netrénuješ, nepečuješ o to, „ztratíš to“. Je to například věc postoje, přístupu –⁠ lidi mají  tendenci problém převálcovat, tak je to někdo naučil, místo aby ho řešili. Přitom někdy jen stačí změnit časový rámec, komunikaci, přemýšlení, jazyk a najednou se z toho systému, který vypadá zatuhle, dostaneme. Chceme je učit, aby dokázali žít vědomě. 

 

K tomu mi pomůže třeba relaxace? 
 

Víme, jak pracovat třeba s relaxací tak, aby vám to pomohlo v byznyse.  Vycházíme z poctivého vědeckého zkoumání. Během studia se snažíme rozvíjet vaše psychické a kognitivní funkce třeba pomocí biofeedbacku. Jedním z efektů relaxace je uvolnění a volnost je podstatným aspektem pro pohyblivost, flexibilitu či tvořivost. To se vám hodí všude tam, kde pracujete s lidskými zdroji a musíte je řídit, vést či dokonce rozvíjet. Všude tam, kde ja na vás vyvíjen tlak shora i zezdola. Mimochodem, potenciály se naučíte vidět nejen v lidech, v sobě, prostředí, ale taky třeba ve svém podniku.
 

Studenti si ozkoušeí východní i západní metody určené k využívání osobního potenciálu. 

Jak pak vypadá využití takového výcviku v praxi?
 

Dejme tomu, že jste HR. Běžná praxe je taková, že lidi v HR jsou často spíše takoví personální inženýři. Mají vědomosti, jak namodelovat pracovní místo a metody, jak vybrat člověka. Neznají však pozadí těchto metod, které vycházejí z různých oborů, jako je třeba psychologie nebo sociologie a bojí se riskovat. Pracují v podstatě automaticky, dělají jen to, co dobře znají a co dělají ostatní. Vy ale jako HR potřebujete rozpoznat potenciál člověka na proti sobě. Přijde k vám například člověk, který chce pracovat v nějakém odvětví, ale vy poznáte, že by se jinam hodil lépe a tak důvěřujete své intuici tedy cítění, citu pro věc a zařadíte ho do týmu tak, že se tam bude výborně hodit a ještě ho to bude bavit. Ten člověk přitom sám dosud neměl tušení, že by se na takové místo hodil a bavilo by ho to. V tom spočívá ta pružnost. Ovládnout metodu a pak na ni zapomenout a klidně i vykašlat.
 

Někdo se ale na metody vykašlat bojí…
 

Když se naučíte pečovat o sebe, snáze pak uvěříte svému úsudku.  Je rozdíl mezi vírou, jejímž zdrojem je vlastní poznání, zkušenost a poznáním plynoucím z víry, například v metodu či teorii. Skutečný mistr umění práce s lidmi zvládne metodu, ovládne ji, ale nestane se „jí“, jak se to stává expertům. V konkrétní situaci a jednání na ni „zapomene“, anebo ji přizpůsobí situaci, podmínkám a okolnostem. 

 

Co kromě tohoto se ještě studenti naučí?
 

Jednoduchá věc: učíme lidi myslet, důvěřovat svým myšlenkám, anebo pracovat s tichem. Řada lidí se ztišit neumí. Na něčem třeba pracují, ale sedí u toho za každou cenu, i když jim to nejde. Nedokáží to nechat na dva dny být. Proto, abyste vedli úspěšný profesní život, se to musíte naučit. Nechat tu hlavu chvíli na pokoji, ať si na to přijde sama. Dát jí vůbec šanci začít přemýšlet. To je základ potřebný všude tam, kde musíte věci vskutku promýšlet do hloubky, uchopit jak detail, tak i kontext. Nebo jim vysvětlíme, co je to radikální sobectví. Že první musíte mít v sebepéči sebe a pak ostatní. A když dobře pečujete o sebe, jste schopni být vnímavý ke druhým a pružně myslet a odhadnout dobře situaci. To všechno souvisí s tím, že se učíte žít vědomě.

Je schopnost žít vědomě schopností všech? 

Mají ji všichni. Jen někteří na to zapomněli,  nebo je jim to jedno a jsou spokojeni tak, jak jsou.  Odnášíme si z rodiny a společnosti vzorce chování a přemýšlení, ty pak aplikujeme. Zvykneme si na ně a ani o nich nepřemýšlíme. Zvyk je dobrý sluha, ale špatný pán. Má antikoncepční potenciál vůči flexibilitě, adaptabilitě a zejména tvořivosti. Ztrácíme schopnost užívat základní metodu poznávání pokus/omyl. 

 

A není to pro člověka moc složité, nejsme na takové vědomé žití moc líní?

 

Naše zkušenost je taková, že vědomě na sobě pracovat je ochotno 30 % až 40 %, vědomě v tom pokračovat 10 %. To  jsou ti nositelé vědění a moudrosti. Ta odpovědnost za péči o člověka je v člověku samotném. Jste zodpovědni za to, jak se k sobě chováte. Smysluplný je totiž prožívaný život tady a teď. Ale to není nějaký americký  instantní zen buddhismus ala „Žij tady a teď svou přítomností, nepromarni ani minutu.“ Je to o sebe-vědomí a volnosti. 

 

Takže je to i osobní emancipaci, kdy člověk přistoupí ke svému životu tak, že je primárně jeho tvůrcem? 

 

No jasně, kde je svoboda, tam je i odvaha a riziko. Nechceme studenty krmit lacinými hesly a říkat jim, že se stačí řídit tímhle a tímhle a všechno bude vyřešené. Jde o to, stát se svým pánem v různých situacích. Nositelem kvality svého života jste vy sama. Někdy je třeba člověk  na špatném místě a nevyužívá svůj potenciál. Jde o to uvědomit si, co se to děje a kam jít, jaká je ta moje cesta. Být vědomě tady, teď a tak je proces, nikoliv stav. Můžete jít ve stopách jiných a často tak činíte, občas je to i třeba, abyste se od nich něco naučili, ale pak, až se to naučíte? Vždyť podstatou, smyslem a výsledkem učení je změna, vaše změna. Jinak je to jen opakování něčeho co tu již bylo. To je dobré pro řemeslo nebo matematiku, ne pro vlastní život. To chceme studentům předat.

 

Chcete žít vědomě a dosáhnout osobního mistrovství? Více informací o programu, přihláškách a vyučujících najdete ZDE

Témata: Osobní rozvoj