Největší úspěch kouče? Když najdete odvahu žít život, jaký chcete

Koučka a vyučující Kateřina Vařáková hledá se svými klienty jejich talent a pomáhá jim v situacích, které nechtějí řešit se svým šéfem ani doma. V rozhovoru popisuje, co všechno se svými klienty řeší, a jak jim pomáhá nacházet harmonickou rovnováhu.

 

Katko, co přesně znamená koučování?

 

Na to se mě někdy ptají i noví klienti a já jim říkám, že jsem profesionální parťák. S klienty řešíme témata, která by jinak možná probírali se svými kamarády a kolegy. Rozdíl je ale v tom, že naše setkání jsou odosobněná, profesionální a využívám při nich koučovacích metod. Občas jsem pro klienty školitel, jindy mentor – každému namixuji koktejl, který je pro něj vhodný. Přímo slovo koučování ale nepoužívám moc ráda, protože se s kouči v poslední době roztrhl pytel a jejich kvalita je různá.

 

Jak klient pozná dobrého a špatného kouče?

 

Za kouče musí hovořit jeho výsledky. V ideálním případě se ke kouči dostanete na doporučení. Zcela zásadní je chemie – jak vám člověk sedí. Když si na první dobrou nepadnete do oka, budete pořád hledat, v čem je problém. Váš společný výsledek nikdy nebude tak dobrý, jako když se setkáte s člověkem, se kterým vám to ladí a důvěřujete mu. 

Jak začíná spolupráce s koučem?

 

S klientem obvykle nejprve zajdeme na kafe, řekneme si, co bych pro něj mohla udělat, a sladíme se. Oboustranně si musíme odsouhlasit, že je nám spolu příjemně a důvěřujeme si. Pokud cítím, že bych s klientem neměla spolupracovat, je mojí zodpovědností říct mu, že by si měl hledat někoho jiného.

 

Bavíte se s lidmi výhradně o jejich profesních problémech nebo také o osobních situacích?

 

Spolupráce obvykle začíná v profesní rovině, nicméně s většinou klientů spolupracuji dlouhodobě, a tak spolu řešíme i výzvy z osobního života. Poskytuji jim bezpečné prostředí, kde mohou říct cokoliv a v klidu si myšlenky utřídit, aniž by to mělo jakýkoliv dopad. Kdyby své problémy řešili doma nebo v práci, hrozilo by jim, že manželka a šéf budou naštvaní, ale u kouče to tak není.

Nejprve kafe a sladění, potom spolupráce. Kouč by se měl vždy s klientem prvně seznámit a společně by měli přirozenou komunikací dospět k závěru, že chtějí spolupracovat.

Ve svém medailonku píšete, že jste připravená své klienty podpořit na cestě k úspěchu a blaženému životu. Co si pod tím mám představit?

 

Představte si rovnováhu. Řeším totiž s klienty jejich život jako celek, nezaměřujeme se jen na jeden profesní cíl. Zkrátka chci, aby se klient cítil v životě dobře.

 

Můžete to vysvětlit na příkladu?

 

Například když pracuji jako kouč pro firmu, funguji jako podpora pro zaměstnance. Společně si stanovujeme, která témata budeme řešit. Někdo potřebuje probrat pracovní cíle a někdo má plnou hlavu svých pocitů z právě probíhajícího rozvodu. I když to není na první pohled pracovní záležitost, je velmi důležité řešit i tyhle problémy zaměstnanců. Když člověk není v pohodě, ani byznys mu nepůjde tak, jak by měl. Nemůžete se vypnout, být jenom obchodník a v tu chvíli nebýt manžel. Spousta věcí se dá odfiltrovat, ale když je vám blbě, je vám prostě blbě. Priorita je to, co potřebuje zaměstnanec. Tím se zároveň buduje důvěra zaměstnance a loajalita. Když firma svého člověka podrží v okamžiku, kdy se necítí dobře, on ji pak také podrží, když je to potřeba – například jednou za čas půjde do práce o víkendu, když je to nezbytně nutné.

 

Takže jste schopná s klienty řešit jakékoliv situace, kterými prochází?

 

Umím na klienty reagovat a pomoct jim. Při mé práci je však extrémně důležité vědět, na co stačím, a taky mít pokoru. Někdy zjistím, že nejsem pro klienta ten pravý člověk, a společně hledáme třeba psychiatrickou pomoc.

 

Kouč se nesmí bát praxe

 

Jak při koučování postupujete?

 

Koučování je kombinace dovedností a intuice. Vnímám člověka, naslouchám mu, pozoruji, jak se chová a jak se hýbe. To analyzuji a potvrzuji si tím svou počáteční intuici.

 

Jak se může kouč zlepšovat?

 

Musí se vzdělávat a získávat zkušenosti. Studium je nutné, ale kdybych nebyla v praxi, spoustu věcí bych vnímala jinak. Od svých 17 let jsem pořád pracovala a žila praxí. Díky tomu jsem ve škole pedagogům kladla úplně jiné otázky než moji kolegové, které praxe nepotkala. Někdy vyučující reagovali pozitivně a říkali, že je super, že se ptám, ale jindy jsem byla trnem v oku a člověkem, který narušuje výuku. To je jedna z věcí, kterou si snažím uvědomovat při práci s klienty i se studenty – dávám jim prostor a v okamžiku, kdy mě jejich dotaz zaskočí, ocením to pozitivně. Protože když se člověk ptá, značí to jeho zájem. Kdybych si to vyložila tak, že narušuje moje ego, je to můj problém a měla bych jej řešit.

Cesta k práci kouče vede přes praxi. Získávejte zkušenosti v různých oborech, pracujte s lidmi a pak budete mít základ pro práci kouče.

Mohou se koučem stát třeba i vaši studenti hned po absolvování školy?

 

Nevidím v tom žádnou překážku. Člověk může dělat cokoliv. Jen musí mít pokoru a úctu, aby neprodával něco, o čem ví, že to nemá.

 

Co byste svým studentům do začátku kariéry kouče poradila?

 

Je důležité uvědomit si svůj talent a následovat ho. Potom je pro vás životní cesta lehčí. V okamžiku, kdy máte talent, stačí vám méně úsilí. A úplně nejsnáze to jde, když vám práce dělá radost. Je to kruh: Pracujte na tom, co vám dělá radost, tím se budete zlepšovat, lidé vás budou chválit, takže vás ta práce bude těšit zase o kus víc. Myslím si, že není lepší cesty, než jít směrem, který vás prostě baví.

 

Co když člověk zatím svůj talent neodhalil?

 

I na tom pracuji se svými klienty. Měli bychom dělat věci, ve kterých jsme skvělí, a ostatní přenechat těm, kteří jsou v nich šikovnější. Existují ale i případy, kdy máme talent pro činnosti, které nás nebaví, a naopak. Proto je potřeba hledat rovnováhu mezi talentem a radostí.

 

Co je pro vás jako pro koučku nejlepším výsledkem spolupráce s klientem?

 

Na práci kouče miluju okamžik, kdy klient najde svůj talent a zkombinuje jej s tím, co ho baví. Najednou se mu rozzáří oči a vidíte v nich jiskru. Svůj život přestane jen tak ukrajovat, ale začne ho žít a užívat si malé okamžiky. A to je moje největší odměna – když člověk získá odvahu žít přesně takový život, jaký chce.

 

Podívejte se, jaké knihy doporučuje Katka Vařáková ke čtení, a přečtěte si i článek o její výuce na NEWTONu.

 

Kdo je Kateřina Vařáková?

Mgr. Kateřina Vařáková, DiS., vyučuje na NEWTONu, působí jako koučka, je doktorandka psychologie. Zabývá se aplikovanou psychologií a v této oblasti zejména psychologií práce, managementem lidských zdrojů a vzděláváním zaměstnanců. Má zkušenosti z HR a s podnikáním.

Čtěte NEWTON.Today a buďte v obraze: