Domácí násilí nejsou jen facky. Zpozorněte, když kontroluje, s kým se stýkáte

Vladimír Borský založil před dvěma lety osvětový projekt proti domácímu násilí Neodkládej to, který se v roce 2021 proměnil v  neziskovou organizaci Neodkládej to, z. s.. Na projektu pracovalo při jeho zrodu 17 policistů základní odborné přípravy a jeden civilní kameraman Jan Karták. Neodkladej to, z. s. funguje jako rozcestník, na který se můžete obrátit v případě, že jste obětí domácího násilí, nebo znáte někoho, u koho máte toto podezření. Organizace se snaží mezi veřejností šířit povědomí o tom, co to domácí násilí je, jaké jsou jeho formy a kam se můžete obrátit v případě, že jste jeho obětí. Vladimíra Borského k založení Neodkládej to motivovaly zkušenosti, které nasbíral za svou 13letou policejní praxi. V rámci Neodkládej to ale jako policista nevystupuje, stejně jako jeho kolegové.

Jakou formu pomoci nabízíte prostřednictvím neziskové organizace Neodkládej to? 

Snažíme se v mozaice dostupných služeb zaplnit místo, které zde chybělo: jsme aktivní na sociálních sítích. Kdokoliv se na nás může prostřednictvím Fb messengeru a Direct message na IG obrátit se svým problémem. My se ho posléze snažíme motivovat k řešení a nabízíme mu alternativy, kam se obrátit o pomoc, ať už je to policie, krizová centra jako SPONDEA, nebo intervenční centra jako Bílý kruh bezpečí. Naše činnost je primárně osvětová. Chceme komunikovat se širokou veřejností a edukovat ji. Máme zkušenost, že většina lidí, kteří nám píší, nejsou oběti, ale jejich známí, kolegové nebo kamarádi. Jednou za měsíc taky pořádáme online webináře. Jsme vlastně takoví distributoři informací. 

Jak vypadá pomoc Neodkládej to v reálu? 

V mnoha případech se nám ozve kamarád oběti, který nám popíše situaci, která se mu nezdá v pořádku, a my mu napíšeme odpověď, kterou dotyčný předloží kamarádce. Tím nasazujeme pomyslného broučka do hlavy. Před časem se na nás obrátila maminka, která byla typickou obětí násilí bez facky. Snažili jsem se s ní navázat kontakt, trvalo to měsíc, pak se na delší čas odmlčela. A těsně před Vánoci nám přišla na sociální sítě fotka klíčů se zprávou: Toto jsou klíče od nového bytu. Odstěhovala jsem se i s dcerami. Děkujeme vám. Při navázání kontaktu s obětí je velmi důležité vyslovit nahlas obavy oběti, nekategorizujte ji. Většina lidí nechce slyšet, že jsou oběti domácího násilí. Lidi, kteří zažili domácí násilí, mají zcela přirozeně obavy opustit násilníka, bojí se, že ztratí příjmy, bojí se, že nebudou mít kam jít. Je důležité vyslovit nahlas ty jejich obavy a povzbudit je. Pomůže i když je doprovodíte do intervenčního centra. Můžete jim třeba říct: Když se zjistí, že je vše v pořádku, tak už tě nechám.

„Nejčastější forma domácího násilí je psychické a emocionální násilí. To se pojí úzce s fyzickým násilím. Většina obětí vám řekne, že horší než facka jsou nadávky.“

Jaký druh domácího násilí považujete za zvlášť nebezpečný? 


Mezi velmi nebezpečný druh násilí patří sociální násilí, protože se velmi těžko odhaluje. Je to i tím, že je oběť nemusí rozpoznat. V případě sociálního násilí nad vámi chce násilník převzít moc a kontrolu. Zakazuje vám třeba styk s přáteli nebo s rodinou, nebo když ho přímo nezakazuje, tak ho aspoň neustále kontroluje. V rámci Neodkládej to jsme řešili případ jedné mladé ženy, která byla zvyklá, že každý víkend vstane, otevře si své sociální sítě a posadí před obrazovku svého, teď už bývalého, přítele. Ten jí projel všechny konverzace, zkontroloval komentáře a fotky. Co se mu nelíbilo, to promazával, protože měl správu nad jejími příspěvky. A jí to vůbec nepřipadalo divné, protože domácí násilí přece znamená facku. Představu, že domácí násilí jsou jen facky a bití, se snažíme vymýtit. Tohle je velmi nebezpečné i z toho důvodu, že násilník díky sociální izolaci omezí prostředky, prostřednictvím kterých by mohla oběť vyhledat pomoc.

V jaké chvíli si ta žena uvědomila, že je vystavena soustavnému násilí? 


Pokud chceme pomoci oběti, aby si uvědomila, co se děje, můžeme použít tyto otázky: Kdyby se Ti svěřila kamarádka s tím samým, co bys jí poradila? Připadalo by ti normální, že ji partner takto omezuje? V těchto chvílích se nám podaří, že ta oběť prozře. Ty třetí oči tomu velmi pomáhají, stejně jako odstup. Fungují také příklady, kam až může tento druh násilí zajít.
Sociální násilí je velmi záludné v tom, že může vypadat i takto: Miláčku, já si tě vážím, ty dřeš, já budu rád, když budeš v domácnosti, já na nás vydělám. I tady může být motivací touha po moci a kontrole a oběť si myslí, že ji manžel zahrnuje starostlivostí a láskou. Nebo váš partner nadměrně žárlí a vy si řeknete: On mě má tak rád, proto žárlí. Často toto oběť zažila u svých rodičů, řekne si: Táta mámě kontroloval telefon, tak je to normální. 

Jak často jste musel ve své policejní praxi vyjet k případům domácího násilí? 

 

Když to vezmu z pohledu policie, tak ta vyjíždí denně k několika desítkám případů událostí ve společném obydlí. Podle statistik od 1. července 2021 do listopadu 2022 policie klasifikovala 1835 případů jako domácí násilí. Musíme ale brát v potaz, že čísla statistik nejsou přesná. Reflektují jen takové případy, o kterých se APIC (Asociace pracovníků intervenčních center), nebo PČR dozvěděla. Asi nejsilnější případ, který jsem prověřoval, byla asi padesátiletá paní, která žila s příslušníkem Armády ČR a bála se tmy. On si myslel, že když ji neuhodí, že policie nemůže nic dělat, takže umýslně vyšroubovával žárovky. Paní měla psychosomatická onemocnění, začala trpět inkontinencí a depresí. Bylo mi 22 let a podařilo se mi ji rozmluvit. Skončilo to u kriminálky, muž byl vazebně stíhaný. Vztah díky tomu skončil. 

„Domácí násilí se může skrývat za lásku a péči. Cílem je ale vždy převzít moc a kontrolu.“

Dochází k násilí i na veřejnosti, nebo jen doma? 

 

Spousta z nás si myslí, že násilníka poznáme na první dobrou, ale on žije dvojí život. Na veřejnosti zpravidla k násilí nedochází. Čeho si ale můžeme všimnout, je forma sociálního násilí. Násilná osoba nenechává ohroženou osobu samotnou. Můžete si také všimnout, že ohrožená osoba je pořád na telefonu, protože podléhá kontrole.  Násilník se na veřejnosti neuchyluje k urážkám, protože se bojí, že by se mohl někdo oběti pomoci a on by nad ní ztratil kontrolu. 

Jak byste popsal fáze má domácí násilí? 

Násilí probíhá v takových třech fázích. Jedná se o fázi násilí, klidu (líbánek) a narůstání tenze (napětí). Fáze násilí je nejkratší, pak následuje dlouhá fáze klidu, násilník se omlouvá, racionalizuje své chování a slibuje, že to neudělá. Fáze těch “líbánek” se posléze překlene do fáze napětí a v této fázi se snaží ta oběť podvolovat a snaží se zabránit tomu, aby opět došlo k násilí, ke kterému ale stejně dojde. Tím, že ta fáze klidu je nejdelší, je práce s obětí složitá, protože  je ráda, že je to za ní a přeje si, aby se to neopakovalo a nechce nic řešit, protože teď nemá důvod. 

„Zažil jsem, že v průběhu pěti let došlo k pokusu o čtyřnásobnou vraždu, někdy se násilník projeví po 20 letech soužití.“

Může být násilníkem i žena? 

Ano. Jeden z mýtů, který se snažíme odbourat, že násilníci jsou jen muži. Obětí domácího násilí mohou být muži i ženy, děti i senioři, bohatí i chudí, negramotní i profesoři, ateisté i věřící. V rámci Neodkládej to se nám ozvalo mezi 10 až 20 muži, ale číslo je samozřejmě zkreslené. U mužů hraje roli stud, je pro ně těžké přiznat si, že se jim něco takového děje. Muž může být dokonce i obětí sexuálního násilí i znásilnění, fyziologie to umožňuje.  Ženy útočí také mezigeneračně –⁠ na rodiče, nebo děti. Od roku 2017 do listopadu 2022  policie využila  svého oprávnění a vykázala ze společného obydlí 250 žen. Asociace pracovníků intervenčních center za rok 2021 identifikovala 293 žen a 146 mužů v roli obětí. K tomu můžeme přičíst 588 dětí. Násilí ze strany žen je ale trochu jiné než u mužů. Samozřejmě i padesáti kilová žena může napadnout sto dvaceti kilového muže, ale ve většině případů se jedná o násilí ve formě manipulace, vydírání, psychického týrání. 

Proč se oběti bojí obrátit o pomoc? 

Těch důvodů může být celá řada. Jedním z nich je, že třeba ani neidentifikovali tu situaci jako špatnou. Nebo neví, jaké existují možnosti pomoci. To je to, to co my se v Neodkládej to snažíme rozbít. A potom přichází praktické důvody: Ohrožená osoba se může bát, že se pomstí násilník, pak zde hraje roli falešná zodpovědnost – maminka nechce brát dítěti tátu. Ale my se maminky ptáme, jestli chce, aby děti vyrůstaly v rodině, kde je násilí. Říkáme jí, že by mohlo převzít vzorce chování, nebo by mohly nevědomky vychovat oběť domácího násilí. Pak jsou tu existenční obavy. Pro maminky na rodičovské je těžké odejít. A někdy ani nehraje roli, kolik vyděláváte. Násilník může mít naprostou kontrolu nad vašimi financemi. 

 

Vladimír Borský
 

13 let působí u Policie ČR. Je autorem webináře o domácím násilí. V roce 2020 založil projekt Neodkládej to, který se transformoval v neziskovou organizaci Neodkladej to, z.s.. jejímž cílem je šířit povědomí o formách domácího násilí a jakou formu pomoci může oběť využít mezi širokou veřejností. Jako prostředek komunikace používá kanálý různých sociálních sítí. Najdete je na Facebooku, Instagramu, Youtube, zdrojem informací jsou i jejich webové stránky. Na NEWTON University vyučuje “soft skills” napříč jednotlivými specializacemi. 


 

Jérôme Dumetz: Studovat v angličtině můžete i vy. Nepodceňujte své znalosti

Jérôme Dumetz je novým vedoucím programu Global Business and Management (GMB). Přečtěte si více o tom, jak do programu vnáší svůj pohled odborníka na mezikulturní management a proč si myslí, že každý, kdo zvažuje přihlášku do GBM, by to měl prostě udělat!

Když se z larev vylíhnou krásní žluťásci

Navrátilová komentuje kauzu škodovka