Chcete studovat na Newton College? Pak máte našlápnuto stát se jachtařem

Nejoblíbenějšími sporty Čechů jsou podle posledních statistik cyklistika a volejbal. Newton College má ale svůj vlastní sport, který sdružuje studenty i pedagogy. O jachtingu jsme si vykládali s prorektorem pro vzdělávání a vášnivým jachtařem Jiřím Koleňákem.

Pane docente, ve vaší kanceláři je kromě krásného modelu jachty i spousta medailí, pohárů a diplomů. Vyhrál jste je všechny vy?

To určitě ne. Jachting je úžasný týmový sport, takže jsme ocenění získali spolu s dalšími studenty a učiteli. Je to sport, který skutečně reprezentuje ducha celé Newton College.

Vy jste byl prvním jachtařem Newton College?

Mě k jachtingu přivedl zakladatel Newton College, takže jsem nebyl tím úplně prvním jachtařem. V současnosti má naše jachtařská skupina asi 50 lidí, kteří se účastní závodů. Jsou to v naprosté většině naši studenti a absolventi.

Trénujete pravidelně – třeba jednou dvakrát týdně?

Kdepak, takhle intenzivně a pravidelně netrénujeme, protože všichni máme hromadu jiných úkolů. Intenzivně se připravujeme vždy před závodem, jinak trénujeme v menších skupinkách a individuálně. Před závodem je nejdůležitější sladit posádku, aby vše fungovalo jako dobře namazaný stroj.

Které trofeje si nejvíc ceníte?

Samozřejmě té úplně první. A potom dvou cen z chorvatské regaty Jabuka, která se koná kolem stejnojmenného ostrova. Tam jsme si s 24člennou posádkou vyzkoušeli speciál Volvo Ocean Race a vyhráli na něm regatu. Tím se nám splnil náš jachtařský sen.

Takže vyhrát Jabuku je pro jachtaře velkým snem? 

Jabuka je velmi prestižní závod. Obvykle jezdíme národní poháry, kde mezi sebou soupeří Češi a Slováci. Jabuka je ale poslední závod sezóny, na který se sjedou závodníci ze všech koutů Evropy. Takže je tam největší konkurence – v Jabuce startuje přes 100 lodí. Celé to má úžasnou atmosféru a potkají se tam všichni lidé, kteří se jachtingu věnují. 

Máte i nějakou školní závodní loď?

Nemáme. Účastníme se totiž takzvaných one design závodů. Znamená to, že lodě dodá pořadatel a jsou všechny stejné. Rozhoduje tedy kvalita posádky. Vlastní loď vás omezuje v závodění a navíc vyžaduje profesionální tým, který se tím živí. Jachting totiž není úplně levný sport.

Jak jste spokojený se svým školním týmem? Hlásí se vám noví zájemci?

Náš tým není uzavřený. Na začátku akademického roku vyhlašujeme nábor a pořádáme několik jachtařských událostí, které jsou i nezávodního charakteru.

Poslední týden v srpnu pořádáme Newton Sea Challenge. Cílem akce není závodit a vyhrávat, ale přivést naše studenty k lodím a ukázat jim, že jachting je dostupný sport a že se mohou časem stát kapitány. Každý ročník vyjde úplně jinak – někdy jede pět lodí, někdy jedna veliká. A to je skvělé.

Je pro vás klíčové pěkné počasí?

Příroda je pro jachtaře partnerem. Existuje milion verzí počasí a v každé loď jede jinak – takže i když máte spoustu zkušeností, nikdy nemůžete říct, že umíte jezdit za všech možných podmínek.

Takže jsou jachtaři vlastně vždycky spokojení?

Podle mě to souvisí se životním postojem. Někteří jezdci nejsou spokojení ani za dokonalého slunečna a větru bez silných poryvů, někteří zvládají i náročné podmínky.

Loni jsme jeli s nováčky obrovskou bouřkou, hodně z nich se bálo a někteří i zvraceli. Myslel jsem si, že tím je to vyřízené, že už nikdy nebudou chtít na lodě. Nakonec ale vše dopadlo dobře. Uvědomili si, že celou dobu jsme loď měli pod kontrolou a že nešlo o hazard. Bylo to jen nekomfortní – a to je podle mě na jachtingu skvělé. Správní jachtaři nejsou šťastní, když svítí sluníčko a je bezvětří. Máme radši, když pořádně fičí.

Říkal jste, že jachta je symbolem Newton College. Jak se to stalo? Souvisí to s tím, že zakladatel je vášnivý jachtař?

Určitě ano. A taky se ukazuje, že jachtaři a lidé z Newton College sdílí podobné hodnoty. Kvalitní jachtař i kvalitní byznysmen potřebuje odolnost a dobrou náladu. My často říkáme, že jachta jezdí na dobrou náladu – mezi jachtaři opravdu není moc mrzoutů. Jsou pozitivně naladění a dokážou vidět dobré věci v čemkoli.

To působí jako magnet a vtahuje to do našeho prostředí podobně zaměřené lidi. Jachting samozřejmě není zalitý sluncem, ale vždy se rychle ukáže, kdo do party zapadne a kdo ne. Pro některé lidi je jachta láskou na zbytek života, pro některé je to jednorázová zkušenost. Obojí je dobře.

Dá se říct, že jachtaření je metoda výcviku manažerů?

Rozhodně ano. Jachtaři se učí mimo jiné velet na lodi. Pro mě byla nesmírně užitečná zkušenost, když jsem byl poprvé členem posádky a můj mentor mě postavil za kormidlo a řekl, teď to řiď. V tu chvíli jsme zjistil, že ať už jsem já osobně jakkoliv schopný, stejně to nestačí. Protože na lodi je obvykle 6 až 8 lidí, na velkých i 24. A všichni musí přesně vědět, co mají dělat. Když v bouři zařvete, tahejte někdo za tamto lano!, všichni chytnou nejbližší lano a začnou tahat. To je ale naprosto destruktivní situace. Musíte se proto naučit říct, Franto, chytni to zelené lano a tahej.

Takže paralela souvisí s rozdělováním úkolů?

Ano. Ve firmách, kde se všichni snaží dělat všechno, to nefunguje. Aby v byznysu fungovalo takzvané workflow, musíte naprosto zřetelně rozdělit úlohy. A to je klíčové i na lodi.

Když jsem působil v jedné firmě jako konzultant, zjistil jsem, že to jinak nepůjde, a vzal jsem tým na loď. Tam jsem jim mohl lépe ukázat, co dělají v byznysu špatně, a naučil jsem šéfa velet. To je totiž také velice důležité. Pokud šéf nedokáže velet a rozdělovat úkoly, nikdy to ve firmě nebude fungovat.