Blanka Adamová: Zakládám si na tom, jakou energii kolem sebe šířím

Blanka je studentkou prvního ročníku oboru Global Business and Management. I když je o pár let starší než její spolužáci a prezenčně začala bakalářské studium studovat o něco později, její příběh všechno vysvětluje. Blanka je neúnavná v tom, co dělá, a nikdy se nevzdává. Ať už se jí do cesty připlete cokoli. Vedle studia už několikátým rokem pracuje pro americkou firmu Southwestern Advantage, ve které za sebou má více než úspěšnou kariéru v oblasti obchodu a leadershipu. Svou práci bere jako poslání jít příkladem ostatním, neustále posouvat svoje hranice a vytvářet pracovní a tak trochu i životní příležitosti pro další studenty.

Jak se cítíš na NU a jaký dojem ze školy máš?

NU beru jako jednu velkou příležitost. Potom, co se mi nepovedlo dokončit studium na Mendelově univerzitě, kde jsem studovala na Provozně-ekonomické fakultě obor Management obchodní činnosti, jsem se rozhodla si svoje vysokoškolské vzdělání přece jen úspěšně uzavřít. Jsem dokončovatel, takže jsem potřebovala najít vhodné místo, kde dostudovat. O NU jsem se dozvěděla skrz ostatní studenty, se kterými jsem se znala a navíc na NU studuje moje kamarádka, se kterou se věnujeme stejné práci a do USA jezdíme společně. Slovo dalo slovo a všechno do sebe zapadlo. Věřím, že je všechno tak, jak má být. Navíc mi NU vyhovuje v rámci mého aktuálního životního stylu. Díky své práci pořád cestuju nejen do zahraničí, ale i mezi Brnem a Prahou. I když je moje pracovní náplň převážně sezónní, neznamená to, že bych po zbytek roku nepracovala. Spíš naopak. Do USA jezdím pravidelně každé léto už šest let. Jakmile ale sezóna skončí, hned se začínám připravovat na tu další. Tahle škola mi dává prostor všechno zvládat.  

Jak se ti jezdí domů zpátky za rodinou potom, co se ti tvůj životní styl radikálně změnil?

Pokaždé, když se vracím z USA, moje první zastávka je vždycky domů do Držkové, odkud pocházím. Je to malá vesnice kousek od Zlína a vracím se tam moc ráda. Nejsem člověk, který by úplně odřízl svou rodinu kvůli kariéře. Navíc moje rodina je to, proč jsem úspěšná. Bez nich bych dneska nebyla tam, kde jsem dnes. 

Jaká byla Blanka dřív?

Jako malá jsem byla hodně cílevědomá a pracovitá, což mi zůstalo dodnes. Velký podíl na tom měla výchova mých rodičů, kteří mně i mému mladšímu bratrovi nastavili priority. Na prvním místě byla vždycky škola a povinnosti, pak samotné chování, a pokud byly tyto dvě věci v pořádku a v souladu, mohli jsme se věnovat sportu a koníčkům. Oba jsme s bratrem hráli kolovou, kde byla potřeba notná dávka disciplíny a času na přípravu a trénování. Kolové jsem se věnovala celých osm let od svých deseti do osmnácti. To jsem si mohla dovolit právě díky brigádě v rodinném podniku. Babička s dědou si otevřeli pekárnu, kterou pak převzali moji rodiče a ve které jsem často vypomáhala. Ne nadarmo nám tatínek vždycky říkal, že bez práce nejsou koláče. U nás to platilo doslova.

Kdy jsi zažila svoje nejtěžší období? V čem pro tebe bylo zásadní?

Léto 2021 pro mě bylo náročné, protože jsem jako jediná v Evropě dostala víza do USA, takže jsem byla odkázaná na to odletět sama. Nemohli tam se mnou být ostatní lidé z týmu a to léto bylo více méně jen o mně. Všechno bylo jinak, než jak mělo být. Jsem člověk, který si jde dost za výsledky. Vím, co potřebuju udělat proto, abych je měla. A když to dělám a nemám je, tak to je ten moment, kdy se začnu ptát sama sebe, co je se mnou špatně. To mě upřímně vedlo k lehkým úzkostem. Zároveň zpátky doma nastaly určité problémy, které jsem na dálku nebyla schopná řešit a mé rodině pomoct tak, jak bych chtěla. Těch věcí se ve stejný čas potkalo více a na konci jsem cítila celkové vyčerpání jak na emoční, tak fyzické i mentální úrovni a nechtěla jsem nikoho vidět. Po návratu domů to na mě bylo znát a bylo mi jasné, že si musím vzít nějaký čas jen sama pro sebe. Začala jsem se zase věnovat sportu, tentokrát Spartan závodům a posilovně. Díky tomu jsem si uvědomila, jak moc důležité pro mě je cítit se fyzicky dobře. Jakmile se dala do pořádku moje fyzička, zlepšení mé emoční a mentální stránky přirozeně následovalo.

Jak se v průběhu času mění tvoje životní priority?

Řekla bych, že moje životní priority jsou stále stejné jako ty z dětství. Jen se k nim na přední místo přidaly vztahy. Poslední dva roky jsem si začala uvědomovat, jak důležité vztahy v životě pro mě jsou. Musím ale osobně pracovat na tom, abych se lidem více otevírala, protože jsem na to dřív nebyla tolik zvyklá. Vždycky jsem si připadala slabá, pokud bych se měla otevřít ostatním, ale teď mi dochází, že právě v tom je ta síla. A co se vzdělání týče, pořád je to pro mě jedna z mých priorit a považuji ho za důležité, jen začínám lépe chápat, že škola není jediné místo, kde ho získat.

Jak odpočíváš?

Málo.

Co ti vždycky dobije baterky, když je toho na tebe opravdu příliš a potřebuješ si oddechnout?

Paradoxně nejvíce odpočívám fyzickými aktivitami. Moc ráda si zajdu na in-line brusle. Je to pro mě velký relax. Denně se snažím ujít aspoň deset tisíc kroků a pravidelně chodím také běhat. Nejraději do přírody. Stačí mi pár minut nějakého krásného pohledu do krajiny a baterky mám dobité. 

Jsi vidět. Na čem si u sebe zakládáš? Co dělá tvůj image?

Primárně si zakládám na tom, jakou energii kolem sebe šířím. S tím souvisí moje aktuální vnitřní rozpoložení, na což má samozřejmě vliv spoustu věcí. Co se ale přímo mé image týče, v oblečení se chci cítit dobře, ať už si vyjdu elegantně nebo v teplákách. Je mi jedno, co si o mně lidé myslí.

Co představuje Tvoji slabou stránku? Na čem na sobě pracuješ?

Občas se přistihnu, že si v hlavě vytvářím scénáře, které neexistují, a tím na sebe vyvíjím zbytečný tlak. Věci hodně promýšlím a pak mi dělá problém začít. Mám sice pomalejší start, ale zároveň vím, že když už něco začnu, tak to prostě dodělám. Ono to totiž není tak úplně o tom to rozhodnutí jednou udělat, ale dělat ho opakovaně každý den. O to víc, když se člověku vážně nechce. Ale nikdo jiný ho za něj neudělá.

Tvoje práce spočívá hlavně v komunikaci s lidmi. Vedeš workshopy. Věnuješ se recruitmentu. Přednášíš pro stovky lidí. Jak vnímáš trému?

Dřív jsem nechtěla jít přečíst referát před třídou na střední škole a sedm let zpátky jsem nebyla schopná si anglicky objednat ani zmrzlinu na dovolené v Chorvatsku. To musel jít udělat můj tehdy o tři roky mladší bratr. Nechtěla jsem mluvit s lidmi. Dneska jsou moje komunikační dovednosti úplně někde jinde a přistupuju k tomu jinak. Když mám trému, pomáhá mi si uvědomit, že nemusím nutně ovlivnit tisíce lidí, ale občas stačí i ten jeden člověk, kterému svou přednáškou nebo workshopem můžu pomoct a otevřít oči. Společně s tím se zaměřuju na to, čemu rozumím. Mám za to, že pokud člověk danou věc nedokáže vysvětlit svými vlastními slovy, tak tomu jednoduše nerozumí a logicky to tak nemůže předávat dál. Stavím na své osobní zkušenosti, kterou prokládám různými knížkami a podcasty o seberozvoji, investování a zdraví pro všeobecný přehled.

Jaká Blanka bys chtěla být v budoucnosti?

Ať už budu dělat cokoliv, díky tomu, čím vším jsem si prošla, vím, že budu skvělá máma. Na to se můžou moje budoucí děti spolehnout.

Blanka Adamová

Zastává pozici Associate Sales Leader ve společnosti Southwestern Advantage, která realizuje letní program prodeje a leadershipu pro studenty vysokých škol a každoročně se ho účastní přes 1,500 studentů.  Působí zde 6 let a svou kariéru začala jako jedna z 10 % nejúspěšnějších nováčků a dokázala se probojovat do Top 20 prodejců všech dob za 155 let historie společnosti. V posledních 3 letech je vedoucí žena v prodeji, a to vždy v Top 10 v celé společnosti. Přednášela pro menší skupiny v řádu desítek lidí na PEF, Mendelu, UTB Zlín a VŠE v Praze a i pro větší skupiny až 500 lidí v angličtině i češtině.

Tomáš Studeník: Neberte se příliš vážně. Nakonec všichni zemřeme.

Český inovátor a podnikatel, účastník panelové diskuze po přednášce Amy C. Edmondson.Tomáš Studeník sdílí svou cestu a filozofii poučení se z neúspěchu. Studenik jako průkopník Prague's FuckUp Nights zdůrazňuje důležitost neúspěchu v osobní i profesní sféře k podpoře inovací a odolnosti.

Amy Edmondson: „Většina z nás potřebuje k neúspěchu herní příručku“

Rozhovor s Amy C. Edmondson, profesorkou z Harvardu, ukazuje správnou cestu při práci s chybami. Prostřednictvím podpory prostředí, kde je selhání součástí procesu učení, mohou jednotlivci a týmy pěstovat růstové myšlení, které je nezbytné pro dlouhodobý úspěch v akademické sféře, podnikání i mimo něj. Nebojme se selhávat!

Najděte smysl života s IKIGAI

Stará japonská filosofie propojuje 4 oblasti života tak, aby byl vyvážený, úspěšný a spokojený. Naučte se tyto principy a štěstí na sebe nenechá dlouho čekat.