Leader by měl tvořit bezpečné prostředí pro vyjádření názoru

Publikováno 4. dubna 2021 | Recenzovala Jessica Schrader

KLÍČOVÉ BODY:

• Pracoviště, které postrádá psychologické bezpečí, může mít smrtelné následky; 20 let dat a případových studií to potvrzuje.
• Když se zaměstnanci setkají s nemožnými volbami, dojde ke ztrátám příležitostí a škodám.
• Je na leadrech, aby vytvořili prostředí, ve kterém se lze vyjádřit beze strachu.

V dokumentu CNN, který byl odvysílán 28. března 2021, Deborah Birxová, koordinátorka komunikace o koronaviru za prezidenta Trumpa, zmínila "nepříjemný rozhovor", který s ním měla kvůli své komunikaci během pandemie na CNN v srpnu 2020. 

Jak uvedla, "všichni v Bílém domě byli z toho rozhovoru rozčarováni. Překvapila jsem je jasným stanoviskem k epidemii.” Ve svém projevu uvedla, že po prvních 100 000 amerických úmrtích "všechna ostatní úmrtí, v mých očích, mohla být zmírněna nebo výrazně snížena."

Reakce mnohých byla nedostatek soucitu, dokonce hněv - narativ v duchu toho, jak Birxová měla něco říci, aby nasměrovala reakci na pandemii správným směrem a zabránila zbytečným ztrátám na životech. Raritní výjimkou z ostré kritiky byl bývalý generální chirurg USA Jerome Adams, který Birxovou na Twitteru obhajoval a s rozvahou poznamenal, že zůstat ve své roli vyžadovalo odvahu.

Vůdci: nevytvářejte nemožné volby

Zdroj: N. Boghossian, s povolením

Vyučuji vedení lidí na obchodní škole a zkoumám, proč pracovníci ve svých organizacích nevyjadřují své názory. Sledování tohoto konkrétního případu jednoznačně ukázalo, že 
Birxová popisovala psychologicky nebezpečné pracoviště. 

Taková pracoviště mohou mít devastující následky. Málokteré tvrzení lépe vystihuje psychologicky nebezpečné pracovní prostředí než komentář Birxové, „Všichni uvnitř [Bílého domu] čekali, až udělám chybu, aby mě mohli odstranit z pracovní skupiny.“

Psychologické bezpečí, tzn. přesvědčení, že vyjádření názoru se nebude setkávat s ponižováním nebo trestem, jsem začala zkoumat téměř náhodou před 25 lety. Ve studii týmů v nemocnicích moje data ukázala neočekávaný vztah mezi lepší týmovou prací a vyšší chybovostí. Nakonec jsem byla schopna dokázat, že psychologická bezpečnost v lepších týmech usnadňovala hlášení chyb; tzn. lepší týmy byly upřímnější, protože byly odhodlány chyby včas odhalit a napravit.

Naopak, špatné týmy své problémy skrývají a zůstávají “uvíznuté”. Od té doby jsem viděla stejná témata ve všech odvětvích. Když se špatné zprávy nesdílejí, nemohou být nalezena řešení.

Nedostatek psychologického bezpečí v Bílém domě byl zřejmý i během proslulého 50sekundového videa Birxové sedící vedle pódia, jak se pomalu zmenšuje pod tlakem něčeho, co vypadalo jako mix hanby a zděšení, zatímco prezident Trump navrhoval absurdní myšlenku injekce dezinfekce do lidí jako zbraně proti koronaviru. 

Mnoho zaměstnanců zažívá tyto emoce, navíc k morálnímu stresu - bolesti, kterou lidé cítí, když nemohou vyjádřit nesouhlas s něčím, co se jim zdá zásadně špatné, protože hrozba odplaty je příliš velká.

Důsledky nedostatku psychologického bezpečí nejsou omezeny pouze na morální stres; mohou nastat i další duševní zdravotní problémy, jako jsou úzkost, trauma nebo deprese. U Volkswagenu vedl nedostatek psychologického bezpečí inženýry k návrhu softwaru, který měl oklamat regulátory, namísto toho, aby svým šéfům řekli pravdu o dieselových motorech. To v konečném důsledku vedlo ke skandálu, milionům dolarů na právních poplatcích a pokutách a dokonce ke zvýšení míry astmatu u dětí. 

V nemocnicích to může vést např. k selháním při reoperacích a dokonce ke zbytečným úmrtím pacientů. A vezměte v úvahu také tragický důsledek toho, co se stalo ve společnosti Boeing, když se zaměstnanci cítili neschopni vyjádřit své obavy ohledně problémů s bezpečností u 737 Max. Tato obava promluvit stála život mnoho lidí.

Přála bych si, aby tyto příběhy o tichu na pracovišti byly výjimečné, ale nejsou. A nedostatek psychologického bezpečí není nový ani na pracovištích vlády, nejen tam přece opakovaně zjišťujeme, že se mnozí nevyjádřili k nevhodnému chování na pracovišti. 

Ale například během globální pandemie, zejména když politici slouží jako vůdci a hlavní rozhodovatelé pro veřejnozdravotní iniciativy, které ovlivňují miliony, je psychologické bezpečí kritické.

Výzkum organizačního chování ukazuje jasné výkonnostní výhody pro týmy a organizace s psychologicky bezpečným prostředím.

V důsledku toho roste počet leadrů v soukromém i veřejném sektoru, kteří berou vážně potřebu zajistit, aby byly slyšet hlasy zaměstnanců - jak pro podporu inovací, tak pro předcházení skandálům a zbytečným tragédiím. 

Vyšetřování určí, jaká část životů ztracených během pandemie spadá do kategorie zbytečné tragédie. Nemůžeme si ale rozhodně dovolit umlčovat odborné hlasy, ani je vinit za jejich ticho. 

A odpovědnost za zajištění hlasu leží na těch nahoře. Z dálky je snadné podcenit, jak těžké je vyjádřit nesouhlas se šéfem. Ale je to lidská přirozenost nechtít způsobovat problémy. Nechceme být Kassandrou, která přináší špatné zprávy. Instinktivně poznáváme, že poslové jsou stříleni. To platí zejména pro ženy a lidi barevné pleti, kteří jsou ještě méně oprávněni se vyjádřit. I když nejsou přítomni šikanující nebo šéfové, kteří jasně dávají najevo, že nesouhlas není vítán, se lidé přirozeně zdráhají - cítí nějak, že nesouhlas je nezdvořilý. 

V důsledku toho, jak říká Bob Sutton ze Stanfordu, „šéfové žijí v bláhovém ráji“, kde mohou snadno chápat ticho jako souhlas, zůstávají slepí k tomu, co se říká za jejich zády.

Birxová by neměla být obviňována za svá rozhodnutí, protože v konečném důsledku, na psychologicky nebezpečných pracovištích, mnoho zaměstnanců nemá na výběr - mluvit a riskovat odvetu (včetně ukončení pracovního poměru) nebo zůstat ticho a udržet si práci.
Místo toho bychom měli vnímat Birxové zkušenost jako příležitost se zeptat sami sebe: Co můžeme udělat, v organizacích, ve kterých pracujeme a vedeme, pro zlepšení psychologického bezpečí? A co bychom měli vyžadovat od všech našich leadrů, nejen těch v politice?

Jsem plná naděje, že vlastní závazky prezidenta Bidena ohledně netolerance šikany ve své administrativě a výzvy jeho zaměstnancům, aby se přímo vyjádřili ke svým obavám, jsou v souladu s důrazem na psychologické bezpečí a odvahu.
Vždyť psychologické bezpečí a odvaha jsou dvě strany téže (neocenitelné) mince - té samé, která za jiných okolností mohla skutečně předejít tisícům zbytečných úmrtí.

Přeloženo z anglického originálu: Edmondson, AC Leaders should make it safe to speak up. Psychology Today, April 4, 2021. (Promoted to “essential topic” by PT editors).