Erasmus během doby covidové: vyjeli jsme v nejhorší době, ale zvládli jsme to

Přečtěte si minirozhovory se třemi našimi studenty, kteří jeli studovat nebo pracovat do zahraničí ještě před tím, než se zavíraly hranice. Jeden z nich byl ve Švédsku, druhý v Turecku a třetí v Polsku. Možná vás překvapí, že hodnotí svoje pobyty ve výsledku pozitivně.

Adam Chyška (Marketing a Brand Management): ve Švédsku jsem onemocněl, ale díky tomu jsem si uvědomil, co je důležité

Adame, proč jste si pro svůj Erasmus vybral právě Švédsko? 

Švédsko mě zaujalo životním stylem i liberálností, zajímalo mě, zda je opravdu takové, jaký má mediální obraz. 

Pro studium jsem si vybral obor Strategic Marketing with Independent Project. Byl to kurz složený jen z marketingových předmětů, což jsem považoval za velkou výhodu. Kromě studia na NEWTONu ještě pracuji jako vedoucí marketingu v pardubické chemičce Synpo, kde se mi podařila domluvit na celého půl roku spolupráce na dálku.

Jaké vaše studium bylo?

Myslel jsem, že studijní systém ve Švédsku bude odlišný od toho českého. Trochu mě ale zklamal, protože nebyl zaměřený na praxi do té míry, jako třeba předměty s Martinem Přibylem u nás na NEWTONu.

Výuka probíhala tak, že jsme měli jen dvě nebo tři hodiny týdně, které sloužily pro zadání a konzultaci prací. Na zbytku jsme pak dělali sami. V předmětu, který tvořil polovinu celého studia, jsme zpracovávali obdobu naší bakalářské práce. Mým tématem byla Sociální odpovědnost firem, výsledek měl přes 60 stránek textu s více než 10 bibliografickými zdroji. V jiném předmětu jsme prezentovali marketingové strategie, které jsme pak v navazujícím předmětu analyzovali v konkrétních nadnárodních společnostech, a to formou práce na 20 stran.

Ve výsledku jsem rád, že jsem si bakalářku zkusil nanečisto, ale se studiem na NEWTONu jsem spokojenější. Bylo znát, že ve Švédsku jsou učitelé akademici, kdežto na NU většinou vyučují lidé z praxe. Výrazným rozdílem také bylo, že délka semestru ve Švédsku je oproti NU téměř dvojnásobná. Začátek semestru byl v půlce ledna a závěr na konci června.

A jak jste si užil Švédsko mimo školu?

Žil jsem plný sociální život. Chodil jsem do fitka, kaváren i restaurací. Ve Švédsku je běžné, že studenti spolupracují na svých projektech v kavárnách a ani já jsem nebyl výjimkou. V kavárně jsem pracoval každý den na věcech do školy i do práce. Hodně jsem si užíval, že se univerzita nacházela v plážovém městečku. Sice nebylo počasí na koupání, ale na pláži jsem se procházel, griloval nebo piknikoval. Hodně studentů si Erasmus samozřejmě spojuje s nočním životem. I přesto, že Švédsko nemělo oproti Česku téměř žádné restrikce, tak párty byly kvůli covidu zakázané. Ale mně to nevadilo – na Erasmus jsem jel především kvůli svému rozvoji. 

S kamarádem jsme ale podnikli super výlet a jeli jsme na sever do Laponska do národního parku Abisko. Cesta vlakem tam sice trvala přes 24 hodin, ale stálo to za to. Park jsme projeli na sněžných skútrech a z polární stanice jsme viděli nejvzácnější, růžovou polární záři. Mám zážitek na celý život.

Jak vás během studia zasáhl covid?

Co se týče restrikcí, tak mě pandemie zasáhla téměř minimálně. Byla otevřená kina, kavárny, restaurace i pánské kluby. Nemusely se nosit roušky ani respirátory. Bohužel to se mi stalo osudným. Téměř na konci pobytu jsem dostal covid. 

Průběh mého onemocnění byl docela těžký, zhubl jsem osm kilo, nemohl jsem vůbec mluvit, problémy se spánkem jsem měl ještě tři měsíce poté, ale donutilo mě to zamyslet se nad životními hodnotami. Nemoc jsem trávil úplně sám, hodně mi během té doby chyběla rodina a blízcí přátelé. Svůj zahraniční pobyt můžu shrnout tak, že mi nejvíce nedal ve vzdělání, ale spíše v ujasnění si svých životních priorit. 

Jan Orhan Heptek (Psychologie pro manažery): kvůli covidu jsem se domů dostával tři dny

Honzo, proč jste si pro svůj Erasmus vybral právě Turecko?

Na NEWTONu už ukončuju magisterské studium, za celou dobu jsem byl na Erasmu dvakrát. Poprvé to bylo na bakaláři v Turecku, podruhé jsem si vybral znovu Turecko, jen v jiném městě. K Turecku mám speciální vztah, protože odtud pochází můj tatínek a já jsem tam žil do svých devíti let.

Jak se ta první a druhá stáž v Turecku lišila?

V Turecku jsme měli partnerskou školu v Izmiru, ale mě lákalo studovat v Istanbulu. Zašel jsem tedy za koordinátorem na NEWTONu, panem Janem Oravou, a on mi pomohl zařídit Erasmus na škole, kterou jsem si vybral. Byla to Yeditepe University a obor Business Administration.

Turecky umím sice dobře, ale snažil jsem se mluvit anglicky, protože jsem na anglickém programu. Někteří učitelé tak dobře jazykově vybaveni nebyli, dostávali jsme od nich pak práci na doma. 

Podruhé, na magistrovi, jsme se společně domluvili se spolužákem z NEWTONu a jeli jsme do toho původního Izmiru. Tady byla úroveň angličtiny o moc lepší. Jenže po dvou měsících přišla pandemie a my se museli narychlo vracet.

To muselo být hektické. Jak návrat probíhal?

V podstatě jsme si ze dne na den sbalili kufry. Tehdy nikdo nevěděl, co bude. Škola se během asi tří dnů rozhodla, že zavře. Nejdřív prý jen na dva týdny. Chvíli jsme čekali, ale když jsme sledovali zprávy, tak jsme se raději rozhodli odletět. 

Běžně se do Istanbulu letí přímo z Prahy a není to problém. tehdy jsme letěli se zastávkou v Sofii a Berlín. Cesta tam nás stála 60 € a zpátky asi 600 €. Den poté, co jsme se vrátili, se uzavřel vzdušný prostor Turecka. Jedna kamarádka tam zůstala.
 

Jak obecně hodnotíte studium v Turecku, doporučil byste ho ostatním?

Turci jsou hodně přátelští, zároveň je tam levno. Škola v Istanbulu byla úžasná, všechny obory byly v jednom kampusu. Je to soukromá škola, která má v areálu všechno, i tenisové kurty a bazén. Zároveň se o nás starali, jezdili jsme na výlety a procestovali jsme tam velkou část Turecka. Nejlepší zážitek byl festival, kde se sešlo asi 1000 studentů a spalo se ve stanech na pláži.

Během studia jsem si našel kamaráda z Maďarska a vídáme se doteď, nedávno jsem za ním byl na návštěvě v Budapešti. Erasmus je super na získávání nových kontaktů a přátelství.

Michael Margan (absolvoval obor Globální podnikání a management): v Polsku jsem zůstal i během covidu a nelituju

Michaeli, proč jste si pro stáž vybral zrovna Polsko?

Původně jsem se hlásil na Kypr, ale tam jsem se nedostal. Zvažoval jsem také Rigu, ale nakonec jsem si vybral Polsko, Varšavu. A jsem za to vděčný, protože jsem během covidu zůstal blízko.

Jak to na začátku pandemie probíhalo? 

Na začátku pandemie nám přišly dva e-maily: z Česka, abychom se vrátili, a z Polska zase, abychom zůstali. Já jsem se rozhodl zůstat, když už jsem tam byl. 

Poznal jsem během toho Varšavu, byť to bylo během pandemie omezené. Ale studium v Polsku mi pomohlo s psaním diplomky, která byla na téma mého podnikatelského záměru pěstování zeleniny v indoor farmě.

Liší se nějak výuka v Polsku od té české?

Ano, a to mě překvapilo. Stihl jsem tehdy sice jen měsíc výuky, ale poznal jsem, že v Polsku se učí po blocích. Měsíc a půl se studují dva předměty, pak se ukončí. A další měsíc a půl se zase studují předměty jiné. To se mi líbilo, na závěr jsem nemusel skládat hromadu zkoušek najednou, ale předměty jsem ukončoval průběžně během semestru. Je to tak méně rozvleklé, intenzivnější.

Vy jste ale nebyl na Erasmu jen na studijní, ale i na pracovní stáži v Německu.

O možnosti vycestovat i za prací jsem se dozvěděl od studijního koordinátora, pana Oravy, předtím jsem o tom nevěděl. Jsem moc vděčný za to, že s námi aktivně komunikuje, pomáhá nám a radí. Během zařizování pak studenty podporuje, pomáhá jim s papírováním, se smlouvami. Na NEWTONu se také dostanete k nabídkám praxe v zahraničí, což je super, i když já jsem si tuhle našel a domluvil sám, protože jsem v té firmě už pracoval. 

Na pracovní stáži jsem byl v Karlsruhe přes léto už jako absolvent. Na plný úvazek jsem dělal stážistu, pomocnou ruku ve fondu, který se zaměřuje na energetiku. Líbilo se mi, jak se mi dařilo využívat a rozšiřovat si znalosti ze školy. Prováděl jsem tak třeba základní analýzy, vyhledával informace a udržel si i v náročnějších chvílích chladnou hlavu. V Německu jsem pracoval už poněkolikáté, takže to pro mě nebylo cizí.

I když jsou Německo a Polsko naši sousedé, musel jsme komunikovat v angličtině. Dělalo vám to problém?

Přiznám se, že nemám super angličtinu, ale nebojím se. Hodně jsem toho vychytal ve škole, když jsem prezentoval nebo skládal zkoušku v cizím jazyce. Ostatním také doporučuju, aby se nebáli. Klidně zkuste obepsat firmy, které se vám líbí, třeba vám vyjdou vstříc i bez vypsaného inzerátu.

Přečtěte si o možnosti studia nebo práce v zahraničí na NEWTONu víc. >>